Letošní udílení Nobelových cen po delší době neprovázely větší kontroverze, tedy zejména ty politické. Zdá se, že politicky motivované nominace letos neuspěly. Cenu za ekonomii dostal ekonom, tedy nikoli psycholog či kdokoli jiný, ale standardní ekonom a matematik, zabývající se mikroekonomií, Američan s britskými kořeny Oliver Hart.

Cena za literaturu byla sice trochu novátorsky, ale asi nikoli rozporuplně a kontroverzně udělena Bobu Dylanovi. Už za odvahu s jakou se už před 50 lety rozešel s nátlakovými aktivisty a angažovanými tvůrci a začal se věnovat jen umění, si ji zaslouží.

Pozornost by však měla zaujmout zejména Nobelova cena za mír. A to právě tím, jak bylo její udělení v letošním roce „přízemní“, nevelikášské a normální. To není žádná samozřejmost. Cena byla totiž udělena za reálný a „neglobální“ počin, za skutečný, ústupky a jednáním dosažený kompromis a reálný mírový akt s hmatatelnými dopady – uzavření mírové dohody mezi levicovým hnutím FARC a vládou Kolumbie, které spolu po desetiletí vedly v podstatě válku.

Po Nobelových cenách pro Baracka Obamu, Ala Gorea, Mezivládní panel pro klimatickou změnu či Evropskou unii se tak zdá, že cena za mír alespoň na chvíli sestoupila zpátky na zem. Nakolik to bude trend trvalý, který by tohle každoroční veskrze politické ocenění mohl alespoň částečně rehabilitovat, ukáže čas.

Filip Šebesta