Právo: Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhoduje, zda má provozovatel internetového portálu nést trestní odpovědnost za urážlivé, vulgární či protiprávní diskusní příspěvky čtenářů. Zeptali jsme se proto šesti osobností, jestli mají být takové příspěvky mazány, nebo to považují za omezování svobody slova. Co má přednost: svoboda slova, či ochrana před urážkami, podněcováním nenávisti a vůbec projevy porušujícími zákon?

Václav Klaus: I internetové diskuse, tedy nejenom tištěné verze francouzského časopisu Charlie Hebdo, ale třeba i dánského časopisu Jyllands-Posten, který se dostal do centra světové pozornosti v roce 2005, probíhají ve veřejném prostoru. Stejně jako v osobním rozhovoru, v němž jsem přímo konfrontován se svým partnerem, veřejná diskuse vede ke konfrontaci. Čím je můj výrok silnější, ostřejší, útočnější, posměšnější, urážlivější, čtenáře degradující či zraňující, tím více musím očekávat, že bude jeho reakce silnější. To nemá s apriorním požadavkem svobody slova nic společného. Proto musí jednotlivec (v osobním rozhovoru), ale i autor, editor či vydavatel (když oslovuje současně více jednotlivců), vždy přemýšlet, co říká, a jaké to bude mít důsledky. Odsuzovat to jako sebecenzurování nebo jako výzvu k sebe cenzuře je nesmysl. Nemá to ale nic společného ani s multikulturalisticky, a tudíž politicky korektně interpretovaným vztahem ke kulturním, náboženským či jakýmkoli jiným podobným odlišnostem. Podstatou je elementární respekt člověka k druhému člověku. Jsem přesvědčen, že ten má – nebo by mít měl – v evropské (či západní) civilizaci přednost především, tedy i před svobodou slova.

Dana Braunová, Magazín deníku Právo, 28. března 2015