V Praze dne 24. května 2016

Vážená paní Emo, to slovo Emilie nějak neumím vyslovit,

dovolte mi, abych Vám vyslovil svou nejhlubší soustrast s úmrtím Vašeho manžela, kterého jsem měl velmi rád, kterého jsem si velmi vážil jako člověka a jehož umění jsem velmi oceňoval. Když jsem měl v roce 2003 poprvé možnost udělovat v roli prezidenta republiky státní vyznamenání, ani chvíli jsem neváhal a udělil jsem ho Adolfu Bornovi. Setkalo se to s mimořádným souhlasem veřejnosti, protože on byl umělcem veřejnosti známým a veřejností obdivovaným. Tvořil pro normální lidi, nikoli pro intelektuální smetánku. Bude nám všem velmi chybět.

Vzpomínám si na naše snad poslední setkání, které bylo ve velmi přátelském prostředí na terase vily pana profesora Dungla a já měl tu čest sedět s Vámi oběma u stolu. Bylo to moc hezké.

V sobotu večer jsem se vracel z Izraele přes Vídeň. Při čekání na vídeňském letišti jsem si v prodejně knih a novin prohlížel tam vystavené pohlednice. Byl mezi nimi i portrét císaře France Josefa a mne napadlo pohlednici koupit a Adolfu Bornovi ji poslat. Jak jsem ráno v Praze zjistil, bylo to několik hodin před jeho smrtí. Že by nějaké poselství shůry?

Moc na Vás v této těžké chvíli myslím a budu vždy rád, když se setkáme.

Se srdečným pozdravem, ale i se smutkem

Váš

Václav Klaus