V Evropském parlamentu se slavil Den Evropy. Před budovou se rozdávaly zadarmo párky a pivo a v hlavním sále zněly nekonečné projevy, které mi připomínaly dobu v naší zemi nedávno minulou.

„Budoucnost začíná nyní,“ deklamoval europoslanec Verhofstadt a prohlašoval, že „Evropa potřebuje federalismus, což znamená i evropskou armádu“. Přitvrdil, jako obvykle, i německý socialista a předseda Evropského parlamentu Martin Schultz, když opakovaně šířil myšlenku, že odpovědí na „skepsi občanů“ je „více Evropy“. Ostatně slogan „více Evropy“ je zprofanovaná (ale veřejností stále bez problémů akceptovaná) schovávačka, jež ve skutečnosti znamená větší centralizaci moci do rukou Bruselu.

Právě toho Bruselu, který nám ve jménu centralizace a „harmonizace“ zakazuje používat klasické žárovky, nařizuje, jaké mají být daně na benzín, určuje, proč nesmíme říkat špekáčkům špekáčky, proč název "rum" už nesmí být na lahvích populárního českého alkoholu, určuje, aby spotřeba českého uhlí byla zatížena „evropskou uhlíkovou daní“, zdůvodňuje, proč šoféři dodávek nesmějí řídit déle než Evropskou komisí určené maximálně čtyři hodiny denně, objasňuje, proč nám evropské instituce nařizují, kolik máme mít povinně zásob ropy atd. „Více Evropy“ ale znamená především „méně národního státu“, méně jeho pravomocí, méně národních demokratických procedur, méně národního rozhodování. „Více Evropy“ je voláním po destrukci národního státu.

Sloganem současné „víceevropské“ politiky je stále hlásání nepravdy o tom, že „kdyby nebylo Evropské unie, byla by válka“. Tuto lživou a skrz naskrz mylnou tezi evropské elity neopustily, ačkoli je více než zjevné, že bezpečnostním štítem v Evropě je NATO.

Na pořadu „Dne Evropy“ je i nábožná obhajoba tzv. společného trhu. Jistě, z ekonomického hlediska je velký otevřený bezbariérový trh výzvou a příležitostí. Ale už to není popis dnešní reality. Společný evropský trh se stal oním pověstným fíkovým listem, který má zakrýt socialistické ambice, jejichž cílem je za gigantických nákladů všechno harmonizovat, sladit, zákonem vymezit, ořezat a natlačit do škatulek a šuplíků. 

Nikdy bych nevěřil, že si socialismus s „jinou tváří“ budu znovu prožívat. Tak tedy vítejme „zpátky v Evropě“! Socialistické, zregulované a regulující, arogantní a nadřazené, zkostnatělé, strnulé, nevýkonné, za dynamickým světem ekonomicky zaostávající, jež vyhání schopné, chytré i podnikavé lidi jinam. 

17. 5. 2012