Mnohé o tomto zločinu a o této tragédii bylo už řečeno, ale mnohé je třeba doříci. A zejména je třeba mnohé z toho, co bylo řečeno, opravit. A říci jinak.

Hned druhý den po hrůzném činu v Handlové jsem polemizoval s výroky v českých médiích, že byl Robert Fico (oni samozřejmě drze říkají a píší bez křestního jména) „postřelen“. Ne, nebyl postřelen. Byl na něho spáchán atentát. Postřelit se dá někoho z nepozornosti někde na lovu. V tomto případě to byl čistý, politický, ideově motivovaný atentát.

Byl to čin jednotlivce a necítím důvod spekulovat o nějakém širším plánu. I kdyby to ale bylo několik jednotlivců, nic by to neměnilo. V jedné televizní stanici jsem řekl, že – ač to byl na území původního Československa zcela mimořádný čin, který od atentátu na Rašína naštěstí až dosud nebyl nikdy zopakován – nebyl to blesk z čistého nebe. To nebe už je hodně zamračené. Na Slovensku asi více než u nás v České republice, ale to už je rozdíl jen v kvantitě, nikoli v kvalitě.

V obou našich zemích byla vytvořena atmosféra nepřátelství, nevraživosti, nesnášenlivosti. Názorový protivník byl přeměněn v nepřítele, přestal být vítaným účastníkem diskuse. Přestal být partnerem v dialogu, ke kterému je třeba se chovat s plným respektem. Stal se nepřítelem, který musí být eliminován, zadupán do země, považován za člověka druhé kategorie.

Neznám každodenní politickou diskusi na Slovensku, ale vím, že je velmi ostrá a nepřátelská. Opakovaně mi to říkal osobně i Robert Fico, když popisoval své vážné obavy o svůj život v době před několika lety. Nebudu uvádět náhodné výroky slovenských politiků, aktivistů a novinářů, nebyl bych schopen posoudit jejich váhu a význam. Až k nám však zaznívala velmi útočná slova předsedy strany Progresívne Slovensko.

Trápí mne i příspěvek české politiky, resp. některých českých politiků k ostrakizaci Roberta Fica. Opět se špatně vybírá. Rozhodnutí premiéra Fialy – shodou okolností v momentu, když jsem byl v Bratislavě na návštěvě u premiéra Fica – přerušit setkávání české vlády s vládou slovenskou, bylo významným příspěvkem ke zvyšování napětí a mohlo ovlivnit někoho i na Slovensku. Pachatel atentátu je vidět na videozáznamech z protificovské demonstrace, kdy křičí „zrádcové, kolaboranti“ a opakovaně „dost bylo Fica“. Kolega Ladislav Jakl napsal ve své glose k tomuto tématu slova „už víme, jak to myslel“. Dodávám, že už víme, co může znamenat slovo „dost“.

K obrovskému neklidu a nepřátelství přispívá i válka na Ukrajině. Asi i to hrálo svou roli v myšlení atentátníka. Robert Fico zaujal pragmatický, racionální postoj, který je založen na tom, že je třeba co nejrychleji válku zastavit a zahájit mírová jednání. To je jediná možnost, kterou však progresivisté celého světa, Evropy, České republiky i Slovenska rezolutně odmítají. Já se však k této myšlence hlásím a v tom jsem s Robertem Ficem zcela v souladu.

Začal jsem úvahou, že tento ideový politický atentát nebyl bleskem z čistého nebe. Je produktem soudobého stylu politiky, ze které se zcela vytratil pozitivní obsah, politiky, která se stala pouhým bojem o politické funkce a ve které se klíčovým nástrojem politického diskursu stalo očerňování a démonizace politiků z opačného tábora. Politika a politické strany jsou vyprázdněny, zůstala jenom jejich skořápka. Ta se nahrazuje nenávistnou rétorikou a – jak jsme viděli ve středu – i použitím revolveru. Jediným návratem k normálnosti bude návrat k normální ideové politice a ke korektnímu politickému diskursu. Strašně si přeji, aby se toho Robert Fico mohl aktivně zúčastňovat i v budoucnu.

Václav Klaus, publikováno v denníku Štandard 18. 5. 2024