Zdeněk Jičínský byl mimořádnou a nezapomenutelnou osobností naší doby. I když stál na druhé straně politického spektra, vždy jsme si dobře rozuměli. V listopadu 1989 jsme spolu v podzemí Laterny magiky psali programový dokument Občanského fóra „Co chceme“. V roce 1992 jeho politické seskupení ve volbách sice neuspělo, on ale nezatrpknul. Nevýhra ve volbách pro něho neznamenala zlobu vůči vítězům. Tím se diametrálně lišil od většiny svých kolegů. Bylo to proto, že byl důsledným stoupencem skutečné demokracie, jejíž výsledky respektoval nejen tehdy, když vyhrál.

Dožil se krásného věku. Zemřel v éře koronaviru, ale ne na koronavirus. Vždy jsem obdivoval, jak skvěle i ve vysokém věku jezdil v Peci pod Sněžkou na Bramberku na lyžích. V listopadu 2019 nás fotografovali pro jeden časopis na balkóně Melantrichu, kde jsme spolu před 30 lety stáli. Myslím, že nás oba těšilo, že jsme se touto formou – teď vidím, že naposledy – setkali. Měl jsem ho rád.

Václav Klaus, 9. dubna 2020, 14.00 hodin