Vyšlo jinde
Německo: mýtus a realita
Německo: mýtus a realita
319 Kč
Přejít na eshop
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

Předmluva Václava Klause: Kriticky o současném Německu

Německo bylo vždy a je i teď pro českou zemi, pro český národ, pro český stát osudovým tématem. V dnešním falešném, protože politicky korektním světě, v dnešní Německem dominované Evropě je to ode mne zdánlivě nepatřičný výrok. Proč by Německo mělo být osudovým tématem? Poučené a své vysoce problematické minulosti zbavené Německo je přece vzorem pro celou Evropu, a tedy i pro nás.

Nemyslím si to, a hlavně si to nemyslí autor této mimořádné knihy. Po dobu celé naší historie bylo Německo naším nejvýznamnějším sousedem (v dobrém i zlém) a v současnosti – v éře oslabování národních států Evropskou unií – to platí o to silněji. Německo je v dnešní Evropě určující silou, chce se mi dodat – opět. Tentokráte nikoli díky své vojenské síle, ale díky své velikosti (na evropské poměry), díky své ekonomické síle, díky své „nátuře“, díky své cílevědomosti a ambicióznosti. I díky své vnitřní poslušnosti.    

Německo je dnes v  Evropě hegemonem (ač si to Francouzi pořád nechtějí přiznat), ale – naprosto nově – je i naším spojencem. Já bych pro upřesnění však řekl: formálním spojencem. Ani členství v EU, ani v NATO (které nemá jasný cíl a smysl) totiž ani nezaručuje, ani nevyžaduje autentické spojenectví. Členství v  obou těchto organizacích neznamená rezignaci na vlastní národní zájmy. Ty mělo a  má Německo od našich dosti odlišné, často konkurenční a protichůdné. A umí je prosazovat.

Německo špatně chápeme, protože mu nerozumíme. Kniha Aleše Valenty je prvním velkým českým příspěvkem k otevřenému a kritickému pohledu na dnešní Německo, zejména na jeho velmi specifický poválečný vývoj. Nejdříve v něm proběhla pomalá, povrchní a  nedůsledná denacifikace, potom nastala – dlouho nedoceňovaná – neomarxistická skoro-revoluce Frankfurtské školy. Právě ta připravila klíčový okamžik – využití nacistické minulosti jako odrazového můstku k transformaci viníka v učitele, v kazatele a ve vzor nás všech. To je zcela mimořádný a pro Německo nepochybně úžasný úspěch. To se mu nikdy v minulosti nepodařilo. Aleš Valenta je k analýze tohoto zvláštního vývoje povolaným autorem. Jeho výrok, že je v  dnešním Německu stále rozvíjena „Schuldstolz“ (pýcha z viny), je nadmíru výstižný.

 Aleš Valenta mne před několika lety zaujal svými navýsost konzervativními texty, které jsem nacházel v různých internetových mediích. Když jsem ho osobně poznal, zaujal mne svou sečtělostí, svým nadhledem, ostrostí svého pohledu, svou neokázalou pracovitostí. Svou skromností, ale i svou neústupností. Strávil více než rok v našem Institutu – a pilně pracoval. Výsledkem toho je nejen tato kniha, ale i sborník jeho textů „Jeden rok konzervativní publicistiky“ (IVK, publikace č. 33/2017) a řada článků. Aleš Valenta hledá hlubší ideové kořeny toho, co se dnes v Německu děje. Nezůstává na povrchu.

Je u nás v tomto ohledu naprostou výjimkou. České politické vědy (spíše „disciplíny“) dnešnímu Německu věnují jen malou pozornost. Texty, které produkují, jsou navíc výlučně popisné, nikoli analytické. Proto málo zajímavé. A už vůbec ne kritické ve smyslu přirozeného kritického myšlení badatele, který provádí hloubkové analytické soudy. A  který není apologetem. Proto naše oficiální „německologie“ zůstává na povrchu. A často v nedůstojném předklonu.

Jde nám o poválečné Německo (ne o nové a nové variace na téma Hitlerova Německa). Samozřejmě nám jde o pochopení válečného traumatu Německa, ale více nám jde o vývoj následný. Aleš Valenta přesvědčivě ukazuje, že je následný vývoj něco navíc, něco nového, něco specificky německého, což je velmi netriviální závěr. Většina pozorovatelů současného Německa toto specifické podceňuje. Stále znovu je třeba připomínat, že je Německo nejen kolébkou nacismu (i když ne Hitlera, který se narodil pár kilometrů za německými hranicemi), ale i Marxe; kolébkou, která si Marxe – jak potvrdily letošní oslavy v Trevíru – stále hýčká. Obojí je v Německu, byť přetransformovaně, obsaženo – i agresivní extrémně levicové hnutí ANTIFA je mimo Německo nepředstavitelné.

Stále znovu se přesvědčuji o tom, že podceňujeme roli církve a církví v Německu. Moji přátelé v Německu mi to pořád připomínají. Aleš Valenta o tom má v knize hezkou kapitolu s názvem „Církve bez Boha“, neboť ty dnešní německé se podle něj „stále více transformují v  polosekulární charitativní spolky“. Moralizování a okázalé milosrdenství jsou toho produktem.

Aleš Valenta vidí klíč k pochopení současného Německa a jeho poválečného vývoje ve zlomu, který nastal v  šedesátých letech, v éře tzv. kulturní revoluce. To byla nepochybně zásadní výhybka. Jakkoli jsem s  ním dlouho polemizoval o  vhodnosti slova „kulturní“, neboť se mi zdá, že šlo a  jde o  více než kulturu, pomalu se s  ním smiřuji. Mám za to, že jde spíše o  obecně civilizační než o úzce kulturní dimenzi. Tento poněkud matoucí termín se však stále více ujímá. Skoro není možné ho obcházet, i když ještě poměrně nedávno byl obrat kulturní revoluce pro naše generace spojen výlučně jen s Maovou Čínou.

I slovo neomarxismus, které někteří autoři ve spojitosti s Německem užívají, je sporné. Souhlasím s  Darylem McCannem (Quadrant, červen, 2018), že více než o neomarxistickou revoluci jde v dnešním světě o revoluci „bohémskou“ (anglicky bohemian), v mé terminologii o revoluci levicových „kulturtrégrů“.

Aleš Valenta si rovněž všímá probíhající eroze německého konzervatismu. Základní problém vidí v transformaci CDU, která – zejména v dnešním merkelismu – provedla „úprk doleva“. Autor nám předvádí, že „v CDU došlo v éře Merkelové k tiché revoluci“. Posun doleva byl velmi výrazný a zcela evidentní. Vždy jsem říkal paní kancléřce, že mají v  Německu dvě sociálnědemokratické strany, ale že jen jedna si to troufne přiznat. Posun k explicitní podpoře oné „bohémské“ revoluce je ještě větší. Se skutečným konzervatismem už nemá dnešní CDU nic společného.

S  Německem jsme pevně provázáni, zejména ekonomicky. Nikdy v minulosti to tak silné nebylo. Pro nás je to – výlučně z ekonomického hlediska – v  mnohém pozitivní, ale také v  mnohém vysoce riskantní. Masivnímu ekonomickému příchodu Němců do naší ekonomiky jsme po listopadu 1989 ani nemohli (a mnozí ani nechtěli) bránit, protože jsme byli ekonomickými liberály, ale má to své vysoce problematické důsledky, nad kterými není možné zavírat oči.

A  to ani nekomentuji Německo a  masovou migraci, které  se intenzivně věnujeme jinde. Německo je i v této věci v Evropě naprosto rozhodující zemí. V knize je tomu věnována významná kapitola.

Aleš Valenta napsal vynikající knihu, mnohým lidem bych ji předepsal jako povinnou literaturu, jako lék na jejich nemocné myšlení.

 

Informace o knize:

Název: Německo: mýtus a realita
Autor: Aleš Valenta
Vydavatel: Mladá fronta a.s.
Rok vydání: 2018
Počet stran: 408
ISBN: 978-80-204-4961-0

Knihu lze objednat na stránkách nakladatelství kliknutím sem.  


71
Pane prezidente 2: Xaver se ptá a Václav Klaus odpovídá
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

70
Václav Klaus a kol.: Sebedestrukce Západu 2.0 - Pád zrychluje
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

69
Jiří Weigl: Být optimistou je dnes těžké
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku