ECB 22. ledna 2015 oznámila, že zahájí nákupy vládních dluhopisů. Dodá tak do bank další peníze, aby podpořila růst bankovních úvěrů do reálné ekonomiky, s cílem oživit spotřebu a investice a přispět k návratu inflace k 2% úrovni.

ECB se nezmiňuje o tom, že především odkoupí od bank vysoce rizikové vládní dluhopisy a převezme tak riziko vládních bankrotů na sebe. Dopustí se tím měnového financování vládního dluhu, což zcela změní její pozici a funkci v systému eurozóny. To je jedna stránka věci. Druhou stránkou je, že krok ECB je přiznáním bezmocnosti tradiční měnové politiky v současné situaci v eurozóně (a v evropské ekonomice obecně).

Efekt tohoto opatření je pod otazníkem. Platí zde přísloví, že „můžeš přivést koně k vodě, ale nemůžeš ho přinutit, aby pil“. ECB může na sebe převzít riziková aktiva bank a nalít do nich další peníze – ale nemůže je přinutit, aby více úvěrovaly reálný sektor ekonomiky. Může v to pouze doufat.

Banky dokonce i mohou nabídnout reálné sféře dostupnější úvěry, ale nemohou přinutit podniky, aby si vzaly úvěr a začaly investovat. Ne v dnešní realitě eurozóny, kdy je reálná sféra zatížena nadměrnou regulací, musí ze svých daní a odvodů financovat přebujelý sociální systém, a kdy trpí nadměrnými environmentálními náklady. K tomu přistupuje nefunkční měnová unie a obavy z dalších kroků, které nemohou její rizika snížit. Mohou je pouze rozložit na všechny země a všechny subjekty – a tím přidusí i ty nejvíce životaschopné.

ECB by si mohla všimnout, že v české ekonomice je peněz v bankách více než dost. Problém je, jak je přelít do úvěrové a investiční aktivity. Banky jsou s úvěry opatrné. A podniky „nechtějí pít“ úvěrové peníze. Pokud investují, snaží se to financovat spíše z vlastních zdrojů. Neduhy evropské ekonomiky a rizika přítomná v eurozóně negativně ovlivňují i naše podnikatelské klima – přestože naše ekonomika opět začala růst.

Stanislava Janáčková, 23. ledna 2015.