Svět v těchto dnech žije olympiádou, která se poprvé koná v Jižní Americe. Pořádající země Brazílie se potácí v ekonomické i politické krizi, kterou enormní výdaje na pořádání her silně přiživily. Je přitom jisté, že olympiáda bude silně prodělečná, tak jako téměř všechny předchozí. Peníze na pořádání olympijských her má dnes jen minimum zemí a měst a výběr pořadatelů je předmětem neprůhledných a zřejmě i korupčních her. Monstrózní sportovní megaakce se prostě dostala svou současnou podobou na hranu.

Současně vidíme, že eurokrizí rozvrácené Řecko, země, kde se olympijská tradice zrodila, se ne a ne odlepit ode dna, přestože obdrželo finanční pomoc ve výši 326 mld. eur, což je největší záchranný finanční program v historii. Zemi opustilo půl miliónu občanů a ekonomika ztratila třetinu výkonu. Přesto se světlo na konci tunelu stále neobjevuje.

Protože přesvědčit Řeky i EU o tom, že jediným rozumným řešením je opuštění eurozóny je asi utopií, nabízí se jiný návrh pomoci – vrátit olympijské hry do země jejich vzniku, kde se naposledy konaly v roce 2004 a kde tudíž základní infrastruktura již existuje, ale zahálí. Řecko by získalo stabilní ekonomický impuls pořádání globální sportovní akce a svět by ušetřil prostředky vyplýtvávané na budování nevyužitelných sportovišť v dalších a dalších zemích a městech.

Chceme-li zachránit Řecko i olympijské hry, uvažujme nad tím.

Jiří Weigl