Plánované vystoupení hlavního editora Breitbart News Milo Yiannopoulose v kampusu Kalifornské univerzity v Berkeley bylo před několika dny znemožněno řáděním desítek černě oděných a maskovaných levicových a anarchistických radikálů sdružujících se v jakési skupině „Odmítáme fašismus“ (na svoji „činnost“ prokazatelně získali také 50 000 dolarů z fondů podporovaných Sorosem). K drancování a terorizování vyzvali tito „bojovníci proti Trumpovu fašismu“ (starokonzervativce Steva Bannona z Breitbart News si totiž Donald Trump vybral jako svého hlavního ideového stratéga) větami: „Milo Yiannopoulos se neangažuje v podpoře svobody slova, jak o sobě tvrdí. Stojí vědomě v čele nacifikace amerických univerzit. Tomu je třeba zabránit!“
Jejich „antifašistické zabraňování“ mělo v Berkeley podobu výbušných koktejlů, zapalování ohňů a aut, rozbíjení výkladních skříní, rabování „symbolů Ameriky“ (za které považují třeba bankomaty Bank of America či restaurace Starbucks), loupení v obchodech a terorizování podporovatelů prezidenta Trumpa pepřovými spreji a železnými tyčemi. Demokratická kongresmanka z Floridy Val Demingsová (bývalá policejní důstojnice!) to v televizi označila za „báječný signál“ a hollywoodský režisér Judd Apatow sympatizující s útočníky vytipoval za příčinu běsnění „Trumpovu politiku nenávisti“.
Podobné události nejsou v kalifornském Berkeley ničím novým. V roce 1964 se tu pod hlavičkou Hnutí za svobodu projevu zformovala radikální anarchistická studentská kontrakultura, která sebe sama vyhlásila za apoštoly lidských práv, feminismu, genderismu a sexuální revoluce, a která vyhlásila svatou válku „buržoaznímu materialismu průměrných Američanů“. Část tamních vyučujících, kteří se slabošsky označili za „žáky svých studentů“, se dokonce spolu s touto krajní militantní levicí podílela na zabraňování ve studiu těm ze studentů, kteří považovali univerzitu za místo vzdělávání, ne politické propagandy, chaosu a levicového teroru.
Hnutí za svobodu (levicového) projevu rychle infiltrovalo další americké univerzity, stalo se zničujícím ohniskem odporu proti vojenskému působení Američanů ve Vietnamu a semeništěm všech „-ismů“, které do současnosti napomáhají rozvracet hodnoty západní civilizace, aby vzápětí „úspěšně“ oplodnilo obdobné levičácké a anarchistické studentské gangstery nebo zoufalé exoty na evropských univerzitách. Při tomto dokončení levicového převzetí univerzit se vyprofilovali budoucí zelení extrémisté a levicoví vůdci evropského progresivismu jako například ikony evropských Zelených Daniel Cohn-Bendit nebo Joschka Fischer (ke kterému vzhlíží s obdivem třeba současný rakouský „zelený“ prezident Alexander van der Bellen). Když Cohn-Bendit, jehož politickým jménem byla přezdívka Rudý Danny, pracoval jako učitel v „alternativní“ mateřské školce, ve svém životopise „Velký bazar“ například napsal: „Můj trvalý flirt se všemi dětmi získal brzo erotické rysy.“
Tohoto ducha anarchismu a levičáctví, elitářské nadřazenosti a militantního sociálního inženýrství, se už od té doby ani americké, ani evropské univerzity nezbavily. S jistou mírou nadsázky se tak dá říci, že západní univerzity jsou jedinými místy na světě, kde myšlenky trockistů a marxistů-leninistů skutečně zvítězily.
Guvernérem státu Kalifornie se v roce 1966 stal Ronald Reagan. Ostře a statečně se chaosu v Berkeley postavil a situaci zvládnul. Obdobný úkol - obnovit řád a obhájit hodnoty obyčejných Američanů proti zájmům pokrokářů „kulturní a politické fronty“ - čeká po padesáti letech i Donalda Trumpa.
Je však stále zřetelnější, že, kromě odvahy postavit se na stranu obhajoby „staromódních“ hodnot „zapomenutých bílých“, bude americký prezident potřebovat také neméně odvážný „válečný kabinet“. A ani to zdaleka nezaručuje, že to všechno dobře dopadne, jak nás nejen americké dějiny učí.
Na své straně má však nejen své voliče, ale také mnohé z nás.
Ivo Strejček
