Podle českými médii dnes citované zprávy Social Watch o stavu českého hospodářství se Česká republika přibližuje úrovni ekonomicky vyspělejších států jen velmi pomalu. Jako mírně paradoxní se může jevit skutečnost, že hospodářský vývoj země zpráva kritizuje právě v době slušného ekonomického růstu, kdy, i jak sami autoři zprávy přiznávají, mzdy rostou a nezaměstnanost klesá.

Jako vyložený protimluv pak můžeme brát vyjádření jedné z autorek zprávy, levicové ekonomky Ilony Švihlíkové, která říká: „Model české ekonomiky je založen na láci – levná práce a nízké mzdy jsou v nepoměru s hospodářským výkonem“. Buď je tedy ČR zemí láce, nebo zemí, kde po krizových letech znovu nastartovaný silnější ekonomický růst začíná zvedat mzdy pracujících. Obojí již z principu není možné.

Ale od odborů a lidí jako je Ilona Švihlíková slýcháme podobné stesky o nízkých mzdách celá léta. Ať již jsme na vrcholu konjunktury nebo v krizi. V tomto není zpráva žádným překvapením. Tím, co determinuje růst mezd, je ale růst produktivity práce, nikoli přání odborářů nebo socialistů. Jak by mohlo odtržení mezd od růstu produktivity práce dopadnout, můžeme vidět – pro mnohé překvapivě – na příkladu Finska. Tam mzdy až do začátku euroamerické krize prakticky kopírovaly růst produktivity práce. Během krize se od vývoje produktivity práce odtrhly a pokračovaly v růstu během celého krizového období, což nakonec vedlo (společně s nemožností změnit fixní kurz eura) k výraznému propadu produktivity a k tomu, že země čelí největším ekonomickým problémům od rozpadu Sovětského svazu.

Filip Šebesta