Sportovním světem otřásá bombastické odhalení státem organizovaného dopingu v Rusku, což prý znamená, že sportovní výsledky a medaile Rusů v posledních pěti letech – např. na londýnské olympiádě v r. 2012 – byly docíleny podvodně a jsou jim odebírány či anulovány. Odporné. A přitom ani s touto zavrženíhodnou nelegální chemickou podporou tito Rusové nedokázali překonat své úžasné čestné sportovní soupeře z USA, Číny a Velké Británie, kteří zřejmě pouze talentem a tréninkovou pílí dokázali v Londýně získat mnohem více zlatých medailí, než podvádějící Rusové.

Trochu to připomíná případ „příslovečně neschopných“ německých konstruktérů a inženýrů, kteří u vozů Volkswagen nedokázali vyrobit dostatečně úsporné a nízkoemisní motory, a proto se firma uchýlila k podvodům při měření a platí za to miliardy, zatímco u jiných automobilek je prý vše v pořádku.

Proč jsou v podobných případech jedni zlosynové, zatímco druzí hrdinové, dokázali staří Římané výstižně vysvětlit příslovím: „Quod licet Jovi, non licet bovi“, v překladu: „Co je dovoleno Jovovi (bohovi), není dovoleno volovi.“

Jiří Weigl