24/01/2017
Blog
Petr Macinka: IVK na Inauguraci Donalda Trumpa
Blog IVK č. 11


Předposlední lednový pátek přinesl nejočekávanější událost letošního roku. Událost, jejíž důsledky zasáhnou v jisté míře takřka všechny země světa. Úderem poledne složil slib 45. prezident Spojených států amerických Donald J. Trump.

Slavnostní inaugurace byla téměř ze 100 % pokrývána veškerými existujícími médii a každý, kdo kdy napsal nebo pronesl nějaký komentář o americké politice, automaticky dostal prostor ukázat se v roli experta ve veřejnoprávním i komerčním vysílání televizních, rozhlasových či internetových stanic od západu až po východ (včetně České republiky).

Bývalý prezident České republiky Václav Klaus má v této části světa – a zejména mezi lidmi určitého ideového okruhu – za 25 let své kariéry v nejvyšší politice značně nainvestováno, a proto Institut Václava Klause dostal snad jako jediná česká instituce zcela unikátní možnost zúčastnit se několika oficiálních i neoficiálních akcí přímo spojených s inaugurací nového amerického prezidenta.

Inaugurace sama o sobě je akt zcela výsostně americký. Není to akce, kam by byli zváni zahraniční státníci a s výjimkou velvyslanců působících ve Washingtonu ani zahraniční delegace. Není to žádný summit, ale slib hlavy státu svým vlastním občanům, proto také všichni prezidenti vždy měli zájem na tom, aby se sjelo co nejvíce lidí a také aby co nejvíce lidí sledovalo tento akt v televizi.

Americké hlavní město se již ve čtvrtek přes den začalo plnit inauguračními turisty ze všech koutů země (oproti obřím kolonám Washingtoňanů, kteří prchali po dálnicích z města pryč). Člověk by čekal, že potká většinu lidí s plackami či čepicemi s jednoznačným nápisem TRUMP, ale překvapivě tomu tak úplně nebylo. Běžní Američané se zřejmě rekordně rychle dokázali smířit s výsledky voleb a houfně nakupovali trička se slogany „I Was There“ a logem „58th Inauguration“. Neříkají, koho volili, ale hlásí se k tomu, že tam byli. Volební guláš je už definitivně za nimi a zůstala již jen standardní americká atrakce, kterou si sem přijeli užít, jako třeba jindy návštěvu Disneylandu.

V předvečer inaugurace se zpravidla odehrává řada doprovodných akcí a večírků. Pořádají je na více či méně okázalých místech nejrůznější osobnosti, které mají důvod nástup nového prezidenta oslavovat. Jedním z největších a nejviditelnějších evropských podporovatelů prezidenta Trumpa je britský europoslanec Nigel Farage – mezi Američany známý jako „Mr. Brexit“, který se svým týmem ve čtvrtek večer pořádal děkovnou party „Za Brexit a za Trumpa“ na nejlukrativnější washingtonské adrese – v honosném prostředí luxusního hotelu Hay-Adams, který stojí přímo naproti Bílého domu.

Pozváno bylo na 300 hostů z 15 zemí světa (i když především ze všech částí USA). Nechyběli zde republikánští zástupci obou komor Kongresu, ale třeba i guvernér a první dáma státu Mississippi, kde Nigel Farage poprvé po Brexitu vystoupil na politické megashow Donalda Trumpa. Dodnes vypráví, jak při čekání na letadlo zpět do Londýna pobaveně v televizi sledoval tiskovou konferenci Hillary Clintonové, která věnovala celých deset minut tomu, aby na něj za Brexit (a za podporu jejího protikandidáta) dštila síru. Tím z něj pravděpodobně učinila opravdovou celebritu, která má dnes svoji vlastní show na televizi Fox.

V průběhu večera jsem dostal asi od padesáti různých lidí za úkol vřele pozdravovat prezidenta Klause, což bylo velmi milé. Jeden manželský pár odkudsi z Tennessee, když zjistili, že jsem z Institutu TOHO Václava Klause, se se mnou musel i vyfotografovat. Dokonce jsem zažil i situaci, kdy jednomu Američanovi před mýma očima vysvětloval černošský velvyslanec jedné africké země (může se ještě pořád o někom říkat, že je černoch?), kdo je to Václav Klaus. To bylo opravdu půvabné.

Páteční přísaha přilákala obrovské davy lidí. Kdoví kdy a kdoví jak pořízené fotografie některých médií sice naznačují, že tam v porovnání s přísahou prezidenta Obamy nebyl „skoro nikdo“, ve skutečnosti se několik hodin před polednem okolo celého Mallu stály kilometrové fronty na vstupy do jednotlivých zón a metro praskalo ve švech. Oranžová sekce přímo před Capitolem, kde donedávna stál vánoční strom a kam jsme za IVK dostali pozvánku, musela být uzavřena již po desáté hodině a mnoho lidí, kteří v ní měli svoji „umístěnku“ se tam nedostalo a museli jít jinam.

V průběhu ceremoniálu bylo zajímavé sledovat, jak dav reagoval na různé osobnosti americké politiky, které mu byly nabídnuty prostřednictvím velkoplošných obrazovek. Nevím, zda to bylo znát z televizního přenosu, ale řekl bych, že asi ne. Když se poprvé objevily záběry se stále ještě úřadujícím prezidentem Obamou, bylo to „Thank you and good bye!“, když se poprvé ukázaly záběry budoucí první dámy Melanie, bylo to „She is so pretty!“, a když se kamera náhodou zaměřila na Hillary Clintonovou, nad milionovým davem se ozvalo bučení.

Donald Trump přítomné Američany nezklamal. Mluvil k nim a o nich. Chápu obavy, které mohou mít někteří evropští politikové (ty racionální, nikoliv ty fantasmagorické). Donald Trump po celý den (i v průběhu večera) dával silně najevo, že se do čela USA opět po mnoha letech postavil primárně AMERICKÝ prezident, nikoliv globální supervizor s ambicemi dohlížet na dodržování výdobytků moderní civilizace a vynucovat je všude ve světě. Jeden známý se mě ptal, zda si myslím, že by mohl Donald Trump „oplatit“ Miloši Zemanovi jeho dubnovou návštěvu a přijet k nám ještě před koncem jeho mandátu. Musel jsem se pousmát. Sice ani jednomu do hlavy nevidím a nevím, na čem se domluvili, ale spíš mám pocit, že Donalda Trumpa nebude zajímat nic, co se nachází na východ od Bostonu, na západ od San Francisca, na jih od Miami a na sever od Chicaga. A jestli někdy někam pojede, bude to muset být klíčově důležité především pro USA. Neodvažuji se hádat, co by to muselo být, ale hledal bych to spíš na východ než na západ od nás. Barack Obama jezdil po summitech EU, nejsem si úplně jist, zda zrovna tento typ akcí bude stejně zajímat i Donalda Trumpa.

V pátek večer se v rámci inaugurace koná několik slavnostních plesů a američtí prezidenti vždy zavítají na několik z nich. Barack Obama jich před osmi lety navštívil deset, Bill Clinton v roce 1997 dokonce 14. Donald Trump prohlásil, že nic takového dělat nehodlá, a předem avizoval, že kromě jednoho striktně vojenského plesu, kde budou zástupci veteránů a armády, navštíví pouze dvě akce, které se navíc obě konaly ve stejné budově washingtonského Convention center. Jednalo se o Liberty Ball a Freedom Ball.

Každá z těchto gala akcí byla pro zhruba 1500 vyvolených nejbližších podporovatelů prezidenta Trumpa, nebo jeho spojenců uvnitř Republikánské strany (řekl bych, že je bude hodně potřebovat). Kromě nich bylo Inaugurační komisí – na přání samotného prezidenta Trumpa – uvolněno i několik desítek „lístků“ na prodej za symbolickou cenu 50 dolarů (údajně aby mohli přijít i obyčejní Američané), ale těžko říct, jak velkou životnost tato nabídka měla, než se lístky vyprodaly. Tipoval bych asi tak jednu vteřinu.

Pozvánka na 2017 Liberty Inaugural Ball byla pro Institut Václava Klause raritou, neboť počet neamerických hostů na této akci byl zcela minimální. O to větší překvapení bylo, když jsem zde potkal jistého prominentního pražského právníka, kterého čas od času zmiňují česká média v ne úplně lichotivých souvislostech. Říkal, že ho tam zavedl byznys...

Prezident Trump dorazil na ples společně se svojí manželkou Melanií okolo půl desáté večer a měl uvolněný děkovný projev. Věděl, že tady nemluví ke svým voličům, ale ke svým podporovatelům a politickým partnerům (i když i oba tyto plesy byly přenášeny v televizi). Působil velmi neagresivně, děkoval, ale zároveň slíbil, že odteď se začíná tvrdě pracovat, už nebudou žádné řeči, ale výsledky. Na závěr svého krátkého projevu řekl všem přítomným, že se budou hodně divit, co všechno se v nejbližších dnech a týdnech stane, ale že oni z toho budou „very happy“. Pak pozval na pódium viceprezidenta Pence a všechny své děti a požádal manželku o úvodní tanec.

Z organizačního hlediska byl Liberty ball pro člověka, který je trochu navyklý na evropský protokol, poněkud těžce uchopitelný. Na jednu stranu je nutné dodržet nejspolečenštější dress code „Black tie“, neboli smoking a velkou večerní toaletu pro dámy, aby vám pak servírovali šampaňské do plastových kelímků. V Evropě by to u podobné příležitosti bylo nemyslitelné, ale Američanům to nevadí. Beztak jsou zvyklí celý život pít kávu z papírových kelímků. V čem ovšem nechali organizátoři své hosty vyloženě napospas, to byl mimořádně komplikovaný vstup do objektu, kde oba plesy probíhaly.

Pověstný americký Secret service ve spolupráci s policií zcela uzavřel, zabetonoval a zatarasil centrum Washingtonu, takže jediný způsob, jak se na ples dostat, bylo jít pěšky. Blokáda byla navíc umocněna tím, že v nejbližších stanicích metra vlaky nezastavovaly, ale jen projížděly. Před samotným vstupem se tvořila fronta lidí (pánové galantně svlékali svá saka a jen v bílých košilích stáli vedle svých partnerek, které se třásly zimou), avšak to nebyl ten největší problém. Samotné bezpečnostní kontroly před vstupem probíhaly velmi rychle a zdvořile.

Skutečně vážný problém pro návštěvníky obou plesů představovaly anarchistické bojůvky v ulicích nedaleko Convention centra. Přesně v místech, kudy musely projít stovky lidí ve večerních šatech, probíhaly střety anarchistů s policejními těžkooděnci. Musím říci, že v podobné situaci jsem se ocitl poprvé v životě. Mix postav se zahalenými tvářemi zapalující odpadkové koše a házející různé předměty na kordon policistů dohromady s k smrti vyděšenými dámami ve velké večerní na jehlových podpatcích, to se jen tak nevidí. Řada lidí to v tento moment vzdala a šla zpátky na hotel.

Nepřísluší mi to příliš soudit, ale domnívám se, že kdyby vyhrál kandidát Demokratické strany, žádné podobné akce by se nikdy neodehrávaly. Protože pouze levicoví inženýři jsou dostatečně oduševnělí na to, aby dokázali respektovat svobodné volby (v pravděpodobně nejsvobodnější zemi na světě) pouze za předpokladu, že vyhraje jejich kandidát. A když nevyhraje, vezmou do ruky transparent „Illegal President“ a jdou házet dlažební kostky na jiné lidské bytosti, zapalovat koše a ničit vše okolo sebe. Být váženým členem Demokratické strany, začal bych se velmi obávat o to, aby slovo „demokracie“ v názvu této strany nezačalo zanedlouho plnit stejnou úlohu, jako totéž slovo např. v názvu KLDR.

Nezbývá, než doufat, že fenomén Trump bude mít velký vliv i na kultivaci projevů demokratických „sympatizantů“, a to demokraty samotnými. O tom, jak se jim to bude či nebude dařit, se ovšem přesvědčíme až za další čtyři roky.

Petr Macinka, Institut Václava Klause, 24. ledna 2017.


38
Česko-německá deklarace - dvacet let poté
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

37
Kamil a Stanislava Janáčkovi: Ekonomický úpadek Evropy
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

36
IVK v roce čtvrtém - výběr textů
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku