Internetový magazín Protiproud má jako první středoevropský web od 17. listopadu ruskou verzi. Chce tak umožnit ruskému i českému čtenáři dostat se k názorům a informacím, které hlavní mediální proud ignoruje. Jak se na současnou „mediální válku“ Západ – Východ díváte? Proč opět jedeme v tolika klišé, polopravdách a nepravdách – jen tentokrát v opačném gardu než před rokem 1989?

Nevím, jestli Váš Protiproud potřebuje ruský čtenář, protože Vy přece bojujete proti českému či západnímu mediálnímu proudu. Mám pocit, že v mnoha otázkách je ten ruský hlavní mediální proud (který však – musím se přiznat – nesleduji) poněkud jiný. Vaše otázka se nedá odpovědět, to není na jednu větu, to je na článek nebo knihu. V poslední době jsem o tom snad nejvíce řekl minulý týden na „hearings“ v House of Lords v Londýně. Pokud vím, bylo to obšírně citováno v ruské televizi.

Institut Václava Klause, který od skončení svého druhého prezidentského mandátu řídíte, vydal nedávno publikaci zabývající se ukrajinskou krizí. Kromě jiného se tam říká, že jde o jakousi „dohrávku“ uspořádání poměrů po pádu bipolarity. Myslíte, že právě s tím souvisí opětovné vytváření obrazu nepřítele na východě? Nebo jde o něco hlubšího?

Netroufl bych si tvrdit, že jde o „dohrávku“ uspořádání poměrů po pádu komunismu. Proti mediálnímu mainstreamu jinak hodnotím příčiny současné ukrajinské krize (jsem přesvědčen o tom, že jde primárně o příčiny domácí) a jinak hodnotím, kdo z domácí ukrajinské krize udělal veliký problém mezinárodní politiky.

Vystupujete na konferencích po celém světě. Jaká diskuse se v akademických a intelektuálních kruzích v Evropě a Spojených státech o současném napětí kolem témat Rusko – Ukrajina – Západ vede? A je to vůbec diskuse?

Mám strach, že žádná diskuse v podstatě neexistuje, pronášejí se pouze monology. Jestli mne něco překvapuje, tak je to míra předsudků, míra naskakování na manipulativní propagandy a míra aprioristické zaujatosti. V tomto smyslu to až příliš připomíná nám dobře známou minulost.

Střední Evropa – kromě Polska – má vůči Rusku trochu jiné postoje než politický mainstream EU. Představitelé České republiky, Slovenska, ale také Maďarska a Rakouska jsou například mnohem střízlivější v hodnocení smyslu hospodářských sankcí, ale i vývoje na Ukrajině. Čím si to vysvětlujete?

Snad je to tím, že lépe čteme dějiny a že nás dějiny dost poučily. Kdybyste nezmínili Rakousko (ale jeho specifického postoje k těmto věcem jsem si dobře vědom), řekl bych, že je to tím, že středoevropské země prožily komunismus. A při vší hrůze musím trvat na tom, že nás komunismus v mnohém obohatil. Možná díky tomu o společenském dění více přemýšlíme, než je tomu na Západě.

Převezmete v Moskvě Gajdarovu cenu. O čem při té příležitosti promluvíte?

Svůj projev dám na svou webovou stránku, jakmile bude přednesen. Budu mluvit o Jegoru Gajdarovi, kterého považuji za jednoho z nejlepších ruských moderních ekonomů a za jednoho z nejliberálnějších ruských politiků. Ale budu mluvit i o tom, že jsem tuto cenu přijal právě nyní, ač jsem si vědom toho, že mi za to bude doma mediálním mainstreamem spíláno.

A co byste skrze Protiproud vzkázal našim ruským čtenářům právě v této době, kdy jsme si také u nás připomínali pětadvacet let od zhroucení sovětského systému?

Připomněl bych jim, že došlo ke zvláštní koincidenci dvou událostí – 25 let od pádu komunismu ve střední a východní Evropě a vytváření nové „studené války“ 25 let poté, co tato válka skončila.

Publikováno na serveru Protiproud.cz dne 19. listopadu 2014.