Včerejší vyjádření Günthera Oettingera, německého eurokomisaře pro digitální ekonomiku (nesmyslnost jeho „rezortu“ nyní nechme stranou) dokládá, že bruselské elity chtějí uskutečnit systém přerozdělování migrantů stůj co stůj a že to je jeden z  hlavních nástrojů jejich formy sociálního inženýrství. Dle Oettingera by „země Evropské unie měly sjednotit své azylové právo, jakož i výši dávek pro lidi, kteří hledají v Evropě ochranu. V takovém případě by nebylo nutné zavádět kvóty pro rozdělování uprchlíků.“

Když se Brusel setkal s odporem některých států proti přímým přerozdělovacím kvótám a nepomohlo ani vyhrožování s odebíráním dotací, je nutné přistoupit k nástrojům na první pohled méně drastickým. Ostatně stejný postup u všech regulačních zásahů se nabízí v jakékoli oblasti. Vždy když je politicky nákladné nebo neprůchodné regulovat množství, přistupuje se k domněle „tržnějšímu“ a na první pohled méně dirigistickému opatření – regulaci ceny. Výsledek je ale obdobný.

Jednotná dávka pro migranty by zajistila její vyšší kupní sílu v méně rozvinutých zemích Unie, čili země s nižší cenovou hladinou (jako je ta naše) by se konečně staly pro přistěhovalce nejatraktivnější. Nástroj je jiný, cíl je však stejný jako u kvót (navíc na rozdíl od kvót se toto opatření nesetká s nesouhlasem migrantů). Tento návrh je přiznáním Bruselu, že nynější masová migrace nemá humanitární, ale ryze ekonomický charakter,a ževětšina migrantů si svou cílovou destinaci vybírá s ohledem na sociální dávky. Nedomnívá se komisař Oettinger, že by takto nastavený systém dávek migranty odrazoval od zapojení na trhu práce, tedy vedl k opačnému efektu, než jak argumentují zastánci přílivu migrantů? Cožpak chce ekonomický stimul migrace sociálními dávkami dále zvyšovat? Bez ohledu na tyto dopady je třeba systém přerozdělování uprchlíků opětovně odmítnout absolutně a apriorně, bez ohledu na to, zda je zabezpečen množstevními kvótami nebo sjednocením peněžních dávek a podpor.

Je s podivem, že tyto výroky (opakovaně a již poměrně delší dobu) jsou slyšet nejvíce právě od Oettingera, který se ještě v roli premiéra Bádenska-Württemberska prezentoval jako politik inspirovaný dílem F. A. Hayeka. Vzpomínám na rok 2009, kdy udivoval svými sympatiemi a znalostmi o Hayekovi, když ve Freiburgu přednášel laudácio při předávání Ceny Nadace F. A. Hayeka Václavu Klausovi. Brusel ale člověka patrně rychle změní. Jeho poslední názory a navrhovaná opatření jsou s Hayekovým ideovým světem v ostrém protikladu.

Martin Slaný