V posledních dnech se v souvislosti s aktuální eskalací v syrském konfliktu v médiích stále častěji hovoří o nutnosti ukončit českou diplomatickou misi v Damašku. Ta podle kritiků prý jen legitimizuje Asadovu vládu.

Ačkoli si o syrském konfliktu a osobě prezidenta Asada i o zapojení a zájmech světových velmocí můžeme myslet leccos – a to nikoli jen o Rusku, čistý jako lilium není ani žádný z ostatních aktérů konfliktu – to poslední, o co bychom se měli snažit, je přerušení komunikace, kterou pro celý Západ včetně USA právě česká diplomatická mise vedená Evou Filipi zprostředkovává.

Ale nejde jen o Sýrii. Musíme odmítnout myšlenku, že správnou cestou, jak řešit konflikty a sporná témata v mezinárodních vztazích, je spolu uraženě nejednat a nenavštěvovat se. V českém veřejném prostoru v této otázce kontrastuje chvála politiky prezidenta Obamy při revitalizaci vztahů s Kubou s ostrou kritikou politiky českého prezidenta, který se snaží udržovat korektní vztahy s co největším počtem důležitých aktérů.

Realpolitické paradigma říká, že státy nemají morální vlastnosti, ty mají pouze lidé. Politici jako reprezentanti států a jejich zájmů by ty své proto měli při vzájemném jednání potlačovat. To neznamená, že je nemají!

Richard Nixon ve svém slavném článku z roku 1959 Rusko, jak jsem jej viděl (Russia as I saw it) pro National Geographic po své návštěvě v SSSR v roli viceprezidenta USA v období tuhé studené války konce padesátých let, po válce v Koreji a v období, kdy na obou stranách probíhají intenzivní jaderné testy, říká: „Neměli bychom mít žádné iluze, že vzájemné pochopení – projevy přátelství a dobré vůle, zapřisáhlá touha vůdců světového komunismu po míru, nebo dokonce vzájemné návštěvy mezi prezidentem a premiérem Chruščovem – náhle vyřeší všechny rozdíly, které rozdělují komunisty a svobodný svět.

Zároveň ale musíme mít na paměti toto: Zatímco pochopení samo o sobě nepřinese mír, nedorozumění může vyvolat válku, válku pramenící ze špatné kalkulace zájmů, či ze sklouznutí do tak rigidních pozic, kdy použití síly bude již nevyhnutelné. Aby se předešlo této situaci, musíme udržovat otevřené všechny možné komunikační kanály, musíme vstoupit do vážných a trpělivých jednání, ale vždy do jednání, která budou pevně postavena na základních principech.“

Legitimizoval snad Nixon Chruščova?

Jaké prostředky nám zbydou, když se vzdáme možnosti vzájemně komunikovat? Jen prostředky síly. To si přejeme? Přemýšlejme o tom a nedělejme ukvapené závěry.

Filip Šebesta