Prezident Trump již během své prezidentské kampaně akcentoval mezi domácími ekonomickými tématy tři věci: 1) zvýšení zaměstnanosti a tvorbu nových pracovních míst, 2) omezení svazujících regulací v domácí ekonomice a 3) zlepšení stavu veřejných financí. Hned po nástupu do funkce prezidenta se na tato témata soustředil prostřednictvím řady prezidentských nařízení (executive orders).
Trumpovo akcentování zmiňovaných témat není náhodné. Byť na první pohled základní makroekonomické údaje Spojených států vypadají relativně pozitivně, je to právě trh práce, míra regulace a zadlužení, kde se projevují – za výrazného přispění předešlé Obamovy administrativy – nemalé strukturní potíže a kterým proto bude (muset) prezident Trump věnovat hlavní pozornost.
Nízká míra nezaměstnanosti neznamená automaticky méně lidí bez práce
V době nástupu prezidenta Obamy v lednu 2009 procházela americká ekonomika největší finanční a ekonomickou krizí ve svém poválečném období. Ta vyvrcholila v polovině roku. Hrubý domácí produkt (HDP) poklesl v roce 2009 o 2,8 %. Americká ekonomika se ale z krize zotavila poměrně rychle. Již na přelomu let 2010/2011, tj. po 11 čtvrtletích, se dostala na předkrizovou úroveň z počátku roku 2008. Průměrné tempo růstu HDP během Obamova prezidentství dosahovalo 2,7 %, což bylo sice podstatně méně, než jak v průměru rostla ekonomika za vlády jeho předchůdců (4,8 % u G. Bushe, resp. 5,9 % u B. Clintona), ale podstatně více, než zažívala ekonomika Evropské unie (průměrný růst 0,4 %). Díky své menší přeregulovanosti a větší flexibilitě byl dopad krize v USA nejen menší, ale i podstatně kratší než v Evropě. Ekonomika EU jako celek se na úroveň počátku roku 2008 dostala až na konci roku 2014, tedy po 27 čtvrtletích! Proto je dnes americká ekonomika o 13 % nad svou předkrizovou úrovní, zatímco ekonomika EU jen o 4,5 % (obrázek 1).
Obrázek 1: Vývoj reálného HDP v USA a EU (1. čtvrtletí 2008 = 100)
Zdroj: Databáze IMF.
Míra nezaměstnanosti v reakci na prudké zpomalení americké ekonomiky vzrostla z relativně nízkých 5 % na počátku roku 2008 na dvojnásobek v říjnu 2009, ale poté začala s obnoveným hospodářským růstem kontinuálně klesat, byť na předkrizovou úroveň se dostala až po téměř osmi letech, na konci roku 2015. V prosinci 2016 dosahovala míra nezaměstnanosti v USA už jen 4,7 % (v kontrastu s mírou nezaměstnanosti v EU ve výši 8,2 %, resp. v eurozóně 9,6 %, což je stále vyšší hodnota, než byla míra nezaměstnanosti před euro-americkou krizí).
Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že obnovení růstu americké ekonomiky se projevilo (zejména ke konci Obamova prezidentství) v nízké míře nezaměstnanosti a obecně dobré situaci na trhu práce. Nicméně, míra nezaměstnanosti neposkytuje komplexní obraz o trhu práce. Bere totiž v potaz jen ty, kteří pracují, anebo kteří si práci aktivně hledají (udává podíl nezaměstnaných a ekonomicky aktivních). Nebere naopak v potaz ty, kteří práci nemají a ani ji aktivně nehledají či z nějakého důvodu hledat přestali (například proto, že dlouho nebyli schopni najít pracovní uplatnění). Tento nárůst ekonomicky neaktivních osob se v míře nezaměstnanosti neprojeví.
Proto je souběžně s mírou nezaměstnanosti rovněž důležitý pohled na míru ekonomické aktivity (participation rate), která udává podíl ekonomicky aktivních (zaměstnaných a aktivně si hledajících práci) k celkové populaci v ekonomicky aktivním věku (typicky definovaném v rozmezí 15-64 let). Tato míra ekonomické aktivity rovněž v pokrizovém období společně s mírou nezaměstnanosti kontinuálně klesala (obrázek 2), tedy podíl ekonomicky osob aktivních v příslušné věkové populaci se snižoval. Pokles se zastavil (společně s poklesem nezaměstnanosti) až během loňského roku a aktuálně je míra ekonomické aktivity nejnižší od konce 70. let. Pokles míry nezaměstnanosti tak nebyl způsoben jen tím, že by si nezaměstnaní našli práci, ale i tím, že významná část pracovníků přestala aktivně hledat nové pracovní místo a stala se ekonomiky neaktivními.
Obrázek 2: Vývoj míry nezaměstnanosti (pravá osa) a míry ekonomické aktivity (levá osa) v USA, v %
Zdroj: Databáze FRED.
Alternativní ukazatele nezaměstnanosti, jako je třeba tzv. non-employment index (NEI), který zahrnuje jak nezaměstnané, tak ty, kteří přestali být ekonomicky aktivní[1], ukazuje, že americký trh práce ještě není, byť těsně, na předkrizové úrovni (ke konci roku 2016 byl NEI 8,4 % oproti 8,3 % na počátku roku 2008).
Nelichotivý je rovněž vývoj produktivity práce. Zatímco se v druhé polovině 90. let a v první dekádě nového století pohyboval růst produktivity práce kolem 2–3 % ročně, od roku 2010 je tempo růstu produktivity práce v USA velmi nízké – nedosahující ani 0,5 % – a v letošním roce se dokonce očekává pokles produktivity práce.
Vysoké dluhové náklady Obamovy ekonomické politiky
Ještě v době prezidentské kampaně ve vrcholící krizi představil Barack Obama svůj ekonomický plán na oživení americké ekonomiky s názvem Zákon o ozdravení ekonomiky a nových investicích (American Recovery and Reinvestment Act, ARRA), který již jako čerstvě inaugurovaný prezident 17. února 2009 podepsal. Obama se netajil inspirací prezidentem Rooseveltem a jeho reakcí na Velkou depresi 30. let. (i proto bývá ARRA nazýván nový Nový úděl). Jeho keynesiánský balíček z roku 2009 měl vytvořit 900 tisíc či dokonce 2,3 milionů nových pracovních míst, ale nakonec přispěl nejvýše – se značnou dávkou optimismu – k tvorbě 640 tisíc míst.[2]
Keynesiánská, resp. spíše starokeynesiánská politika Obamovy administrativy v podobě masivních fiskálních stimulů přinesla nejen vysoké explicitní náklady, které dosáhly enormních 787 miliard dolarů (většinu – 288 miliard – představovaly slevy na daních, 275 miliard bylo uvolněno na vytvoření nových pracovních míst a 224 miliard mělo navýšit sociální výdaje), ale i značné nepřímé náklady. Federální dluh Spojených států se v letech 2008 až 2016 zvýšil o pětinu. V relativním vyjádření vzrostl ze 73 % HDP v roce 2008 na 106 % HDP v roce 2015. V Evropské unii dosahuje podobného zadlužení například Kypr, jeden ze symbolů dluhové krize eurozóny. Během Obamova prezidentství nerostl pouze dluh, ale i samotné tempo zadlužování. Zatímco za Clintonovy administrativy se americká ekonomika zadlužovala průměrným tempem 4 % ročně, během Bushovy 7 % ročně, za Obamovy vlády to bylo dokonce již tempem 9 % ročně.
Za Obamovy administrativy výrazně narostla velikost federální vlády měřená jako podíl federálních výdajů k HDP. V roce 2010 dosáhl tento podíl 25,2 %, což byla vůbec nejvyšší hodnota od druhé světové války (dlouhodobý průměr od roku 1945 je 20 %). Byť se od roku 2010 podíl federálních výdajů na HDP mírně snížil, dosahuje průměrně od nástupu Obamy do úřadu 23,6 %, zatímco průměr za jeho předchůdce G. Bushe byl 20 % a za prezidentování Clintona 20,6 %.
Obrázek 3: Vývoj federálního dluhu (mld. USD) a tempa zadlužování (v %) USA v letech 1993–2016
Zdroj: Federal Reserve Bank of St. Louis. Zpracování a výpočty vlastní.
Navzdory zmíněným slevám na daních a některým dílčím daňovým úlevám došlo k výraznému odčerpání peněz z ekonomiky zvýšením daní. Od roku 2009 se federální daňové příjmy zvýšily o 83 %, z 1 171 mld. na 2 149 mld. dolarů v roce 2015. Za stejné období vzrostl HDP v běžných cenách přibližně o 25 %, tedy výrazně pomaleji než daňové příjmy. Federální vláda tak odčerpala z ekonomiky proporcionálně více peněz, než kolik byla ekonomika nominálně schopna vytvořit.
Rychlý růst amerického dluhu šel ruku v ruce s hlubokými schodky vládního rozpočtu. V době Clintonovy vlády tvořil deficit vládního rozpočtu průměrně 0,7 % HDP, přičemž v letech 1998–2000 byl americký rozpočet dokonce mírně přebytkový. Přebytkový rozpočet zdědil i prezident Bush, za jeho vlády se ale průměrný schodek zhoršil na 1,5 % HDP. Během Obamovy administrativy se průměrný deficit vládního rozpočtu vzrostl na vysokých 6,2 % HDP.
Obrázek 4: Vývoj deficitu federálního rozpočtu USA v letech 1993–2015 (mld. USD)
Zdroj: Federal Reserve Bank of St. Louis. Zpracování a výpočty vlastní.
Fiskální ukazatele Spojených států by přitom vypadaly ještě hůře, kdyby prezidentovi vydatně nepomáhala centrální banka svou politikou kvantitativního uvolňování. V září roku 2008 byl podíl americké centrální banky na americkém dluhu 8,2 %. Během osmi let vzrostl objem federálního dluhu drženého Fedem v důsledku kvantitativního uvolňování více než pětkrát na 2 500 miliard dolarů (18 % federálního dluhu).[3] Sám Obama přitom ještě v roce 2008 kritizoval „éru levných peněz“, která „umožnila a dokonce povzbuzovala neomezené utrácení a půjčování si namísto spoření“.[4]
Bezprecedentní zhoršení ekonomické svobody
Obamovo prezidentství bylo charakteristické výrazným nárůstem regulací a poklesem ekonomických svobod. Podle Heritage foundation bylo během osmiletého Obamova prezidentství zavedeno 180 nových regulací v celkovém objemu 80 miliard dolarů. Např. minimální mzda vzrostla z 5,85 dolarů na hodinu na 7,25 dolarů na hodinu[5], v Massachusetts a Washingtonu od počátku tohoto roku dosahuje 11 dolarů, v New Yorku od roku 2018 bude minimální mzda 15 dolarů.
V roce 2009 přebíral B. Obama Spojené státy americké sice v hluboké recesi, ale přesto jako ekonomiku těšící se nejvyššímu možnému ratingu AAA od všech velkých ratingových agentur a označenou jako „free economy“ z hlediska Indexu ekonomické svobody. Před osmi lety byly Spojené státy podle tohoto indexupátou nejsvobodnější ekonomikou světa. V srpnu 2011 klesl americký rating na AA+ a v žebříčku ekonomické svobody vypadly Spojené státy z první desítky a již jen jako „mostly free economy“ se dnes pohybují jen o deset příček nad Českou republikou.
Obrázek 5: Pokles ekonomické svobody
Poznámka: Hodnoty dílčích indexů Indexu ekonomické svobody, 100 je maximum.
Zdroj: Heritage Foundation, 2016.
Bezprecedentní zhoršení ekonomické svobody nastalo ve všech oblastech ekonomiky (obrázek 5). Nejvýrazněji (o deset bodů na stostupňové škále) se americká ekonomika zhoršila v oblasti investiční a finanční svobody, ve svobodě podnikání i v ochraně vlastnických práv. K výraznému zhoršení došlo podle Indexu ekonomické svobody také v oblasti monetární a fiskální politiky. Prakticky jediná složka indexu, ve které se Spojené státy alespoň trochu zlepšily, je Obamova pochybná vlajková loď – všude oblíbený „boj s korupcí“. Zhoršení ekonomických svobod v USA vynikne i v porovnání s ostatními zeměmi. Relativnímu poklesu ekonomických svobod čelí v posledních 15 letech celý Západ, nicméně největší zhoršení zaznamenaly právě Spojené státy, jak ukazuje alternativní index ekonomické svobody od Fraser Institute (obrázek 6).
Obrázek 6: Dramatický pokles ekonomické svobody Západu (vybrané země)
Poznámka: Data ukazují změnu indexu ekonomické svobody EFW v letech 2000-2013.
Zdroj: Slaný M., Lipovská H.: Esej na obranu nejen ekonomické svobody. In. Mladí ekonomové (o) Václavu Klausovi, IVK, 2016.
Trumpova naděje
Nový prezident Trump převzal Spojené státy na první pohled v dobré ekonomické kondici, nicméně ve skutečnosti převzal ekonomiku zatíženou řadou strukturálních a systémových problémů, které se během prezidentského období B. Obamy výrazně zhoršily. Trh práce a tvorba pracovních míst, snížení regulací svazující domácí trh a zlepšení stavu veřejných financí jsou od prvního dne úřadování prezidenta Trumpa v centru jeho pozornosti. Bude pro něj velkou výzvou do budoucna a úkolem jeho hospodářské politiky, aby se ze Spojených států opět stala někdejší Země svobody stojící na zdravých ekonomických základech.
[1] Tj. jako vážený průměr všech osob bez práce na populaci ve věku 16+.
[2] Deklarovaných 640 tisíc míst již nic nevypovídá o tom, kolik pracovních míst v důsledku Obamovy hospodářské politiky vytvořeno nebylo kvůli růstu regulace a zhoršování tržního prostředí.
[3] Citace dle Capretta, J., C.: „The Fed and Fiscal Policy during the Obama years“ (24. 8. 2016).
[4] Projev B. Obamy během kampaně v Ohiu 13. října 2008.
[5] V přepočtu na paritu kupní síly roku 2014 se jedná o zvýšení z 6,61 v roce 2007 na 7,80 dolaru v roce 2016.
Martin Slaný, publikováno na serveru Ekonomicky-denik.cz dne 25. února 2017.
