S odstupem od návštěvy čínského prezidenta utichl rozruch, který vyvolaly skupiny pro i protičínských aktivistů. Jedním z hlavních bodů návštěvy byl podpis řady dohod o investicích a obchodní spolupráci. Jak se tyto dohody v řádu desítek miliard korun naplní a zda a jak se promítnou do reálné ekonomiky, budeme schopni zhodnotit až s odstupem několika let. Již dnes ale můžeme identifikovat základní trendy, které byly s obchodem mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou až doposud spojeny. Byť během návštěvy bylo mnoho dat vyřčeno, je nutné některé z nich zdůraznit a správně interpretovat. V obchodních vztazích s Čínou vidíme několik základních bodů, o nichž se příliš nediskutovalo:
1) Jako výchozí skutečnost je nutno připomínat, že Česká republika je silně exportní zemí dominantně závislou na stagnující Evropské unii. Objem celkového exportu v nominálním vyjádření řadí ČR na 8. místo (ke konci roku 2015) mezi všemi zeměmi Evropské unie bez ohledu na jejich velikost či HDP a je například před Dánskem, Rumunskem nebo Švédskem. Zatímco v exportu do zemí EU je ČR na 9. místě mezi 28 zeměmi EU, v žebříčku objemu exportů do zemí mimo Unii se nachází až na 13. místě. Před námi je nejen větší Polsko, ale i Švédsko, Rakousko či mnohem menší Dánsko. Do zemí mimo EU směřuje jen 16,6 % našeho vývozu. Tento podíl máme – těsně za Slovenskem a Lucemburskem – třetí nejnižší ze všech zemí EU (viz graf 1). To dokládá naši malou teritoriální diverzifikaci struktury zahraničního obchodu a jeho přílišnou orientaci na země EU. Jak taková přílišná orientace na jeden regionální celek – navíc stagnující a s neustále klesající relativní váhou ve světové ekonomice – může být v časech ekonomické nepohody destabilizující, jsme mohli vidět při výpadku zahraniční poptávky během euro-americké krize let 2008/2009.
Graf 1: Podíl zemí EU na celkových vývozech
Zdroj: Databáze Eurostatu.
2) Čína je naším nejvýznamnějším obchodním partnerem ze států mimo Evropskou unii. Ačkoli do zemí mimo EU směřuje jen relativně malá část našeho exportu, obrat zahraničního obchodu s Čínou vzrostl za posledních deset let více než 5krát na 510 mld. korun (v roce 2015), což představuje asi 7 % podíl na našem celkovém obratu zahraničního obchodu. Obchodní vztahy s Čínou jsou však charakteristické zásadní, skoro systémovou asymetričností – vysokým negativním saldem zahraničního obchodu ve výši téměř 420 mld. korun v roce 2015, při našem vývozu do Číny ve výši 45 mld. a dovozu z Číny 465 mld. korun. Tento schodek – nejvyšší jakého ČR s kterýmkoli ze svých obchodních partnerů dosahuje – neustále narůstá. Tuto asymetričnost způsobenou rozdílnou strukturou obou ekonomik ale jako zásadní problém nevnímáme, vzhledem k tomu, že výdaje na čínský export do ČR jako celku jsou pokrývány příjmy z českého exportu do jiných zemí, celkové zahraniční zadlužení ČR tak touto cestou nijak dramaticky nenarůstá.
Exporty do Číny výrazně zaostávají za importy, nicméně si během poslední dekády udržují kontinuální rostoucí trend – na rozdíl od našich sousedů (jejichž vývoj exportů do Číny byl více proměnlivý, zejména u Slovenska). Nicméně v porovnání například se zmíněným Slovenskem byly exporty SR do Číny stejné či dokonce vyšší (v letech 2009-2013), ačkoliv slovenská ekonomika je oproti té české méně než poloviční.
Importy z Číny zaznamenaly naopak poklesy v krizovém období 2008/2009 a následně i během naší dlouhodobé opětovné recese v letech 2012 a 2013. Citelně tak reagovaly na změnu naší domácí poptávky.
3) I když se podíl Číny na celkovém českém exportu v posledních deseti letech mírně zvyšoval, v rámci celkového českého vývozu je vývoz do Číny ne příliš významný. S podílem 1,2 % obsadila Čína v roce 2015 v celkovém českém exportu až 17. místo. Ze států mimo EU vyvážíme více do USA, ale i do Ruska nebo Švýcarska. Trend u těchto zemí je, vyjma Ruska (díky oboustranným sankcím a obchodním překážkám), rostoucí. Vezmeme-li v úvahu jen objem našeho exportu do zemí vně EU (který tvoří přes 16 % celkového exportu zboží), pak v rámci této neunijní skupiny význam Číny narůstal již výrazněji. Podíl exportu do Číny rostl z 2,7 % v roce 2005 na současných 8,2 % (viz tabulka 1).
Tabulka 1: Podíl Číny na celkovém exportu a importu ČR (v %)
Zdroj: Český statistický úřad a vlastní výpočty.
Větší vývoz do Číny tak šel spíše na úkor jiných mimoevropských zemí, než zemí Unie a přílišná orientace na unijní trhy se s růstem vývozu do Číny nikterak nezměnila. Relativně nízký podíl exportu směřujícího do Číny je patrný i ve srovnání s našimi blízkými partnery – Maďarskem a Slovenskem (viz graf 2).
Graf 2: Podíl a průměr exportů do Číny na celkových exportech do zemí mimo EU (v %)
Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty.
Zastoupení Číny na celkovém českém importu za poslední léta naopak vzrostlo velmi výrazně. Čína je s podílem 13,5 % na našem celkovém dovozu již na druhém místě mezi exportéry do ČR, za dominantním Německem (s podílem 26 %). Významnou aktivitu Číny v zahraničním obchodě (nejen) ve vztahu k naší zemi dokládá i pohled na dlouhodobější data. Před 15 lety byl podíl Číny na importech do ČR jen 2,3 % a při vzniku ČR, v roce 1993, dokonce jen marginálních 0,5 %!
4) Specifickým momentem zahraničního obchodu s Čínou jsou reexporty, resp. reimporty. Jde o způsob, kterým se české/čínské zboží dostává na čínský/český trh prostřednictvím třetích zemí a stejně tak čínské zboží na náš domácí trh přes další země. Tyto exporty a importy přes třetí země je složité odhadnout, ale statistiky se shodují, že v případě Číny jsou významné. Výsledky dvoustranného obchodu se tudíž ve statistice ČR, Číny i EU výrazně liší. Například dle nedávných odhadů Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR jen při započítání reexportů přes našeho největšího obchodního partnera – Německo – vyvážíme do Číny více jak dvojnásobek. Skutečný význam Číny pro náš zahraniční obchod je tak v běžných statistikách výrazně podhodnocený.
Závěrem
Čína během relativně krátké doby získala svými výrobky významné postavení na evropských trzích i na trhu českém. Žádná jiná země během 20 let takto silně neposílila svůj podíl na našich dovozech. Náš export do Číny naopak zaostává i ve srovnání s našimi sousedy, u nichž není obchod s Čínou otázkou veřejné kontroverze, pouličních demonstrací a obecně tématem, o němž by se ve veřejném prostoru vedly vášnivé debaty a spory, ale spíše tématem „business as usual“. S ohledem na pokračující stagnaci Evropy, produktovou monotónnost našeho exportu, ale i s ohledem na narůstající nestabilitu je vysoká exportní orientace na jeden celek – EU – rizikem. Čínský trh (ale i trhy dalších rychle rostoucích zemí) mohou přinést potřebnou diverzifikaci rizika výpadku zahraniční poptávky a proto by bylo nerozumné se jim s jakýchkoli příčin snažit vyhýbat či vzájemnému obchodu jakkoli bránit. Našim exportérům, jejichž vývoz je příliš geograficky závislý na Evropě, pak může pomoci systematická, hodnověrná, konzistentní a pro naše partnery jasná a čitelná zahraniční (a v návaznosti na to obchodní) politika bez snah o zbytečné vzájemné poučování. Tedy politika, kterou prostřednictvím své návštěvy, vůbec první oficiální návštěvy prezidenta České republiky v Číně, započal v roce 2004 tehdejší český prezident Václav Klaus. Je na co navazovat.
Martin Slaný a Filip Šebesta, 13. dubna 2016.
