Rozhořívající se aféra „Panama Papers“, evidentní součást „globální protikorupční ofenzívy“, je na samém počátku a těžko vynášet soudy o konkrétních firmách a jménech, která jsou s ní spojována.

Jedno lze ale už nyní říci s absolutní jistotou – offshorové stuktury a daňové ráje se po této mediální skandalizující megamasáži stanou synonymem pro daňové úniky a praní špinavých peněz a jakékoliv spojení s nimi společensky nepřijatelným. Vlády tím získají zdánlivě nezpochybnitelný argument pro likvidaci daňových rájů. To by možná tolik nevadilo.

Horší by bylo, kdyby tato kauza byla finálním argumentem také pro zákaz daňové optimalizace a konkurence a pro evropskou či dokonce pro globální daňovou harmonizaci. O svou konkurenční výhodu by tak přišly země jako třeba my, které se nižšími daněmi snažily přilákat investory a urychlit svůj rozvoj.

Musíme se proto jenom bát, zda se před námi tímto skandálem neotevírá další fáze postátňování a zesílené regulace ekonomik, všudypřítomného sledování občanů a jejich aktivit a médii bičovaná presumpce viny jako základ společenské atmosféry. Různí nepoctiví mocní a vlivní tohoto světa budou pochopitelně podvádět stále stejně, doplatili by na to ale zase jako vždycky hlavně ti obyčejní a poctiví.

Jiří Weigl