Evropská komise dala Polsku tříměsíční ultimátum. Polská vláda má na druhý pokus změnit svůj zákon o Ústavním soudu. Ze strategického hlediska si k tomu Komise nemohla zvolit lepší termín. Během Světových dní mládeže je katolické Polsko plně zaujato návštěvou papeže, takže nesrozumitelná rozhodnutí Bruselu dnes běžného Poláka zajímají jen stěží. Přesto se jedná o průlomovou intervenci, jejímž smyslem je další oslabení suverenity národních států.

V červnu loňského roku přijal polský Sejm, ve kterém měla většinu prounijní Občanská platforma, značně problematickou změnu zákona o Ústavním soudu. Novela umožňovala jmenovat ještě před podzimními volbami ústavní soudce na pozice, které se měly uprázdnit až po jmenování nové vlády. Občanská platforma si tímto prozíravým krokem chtěla zakonzervovat příhodné složení Ústavního soudu pro případ, že by všeobecné volby prohrála. Evropská komise na tuto kontroverzní novelu reagovala tak, jak by měla reagovat na jakýkoli zákon kteréhokoli členského státu. Mlčením.

Občanská platforma po prezidentských volbách skutečně prohrála i volby parlamentní a opoziční strana Právo a spravedlnost získala absolutní většinu v Sejmu i Senátu. Premiérka Szydlová od počátku jasně signalizovala, že její vláda bude hájit zájmy Polska, nikoli jen slepě překládat bruselskou agendu do polské legislativy. Jedním z prvních činů premiérky ostatně bylo odstranění unijní standarty z tiskového střediska úřadu vlády. Obdobně jako vláda Ewy Kopaczové i vláda Beaty Szydlové předložila parlamentu změnu zákona o Ústavním soudu. Evropská komise na tuto novelu reagovala tak, jak by neměla reagovat na žádný zákon žádného členského státu. Přivítala ji jako skvělou záminkou k potrestání sebevědomé, neposlušné eurorealistické vlády příliš suverénního Polska.

Polsko se tak stalo prvním členským státem Evropské unie, proti kterému byl použit Nový postup EU pro posílení právního státu. Tento nástroj, přijatý v březnu 2014, umožňuje Evropské komisi zasahovat do vnitřních věcí každého členského státu. Postačuje přitom, pokud se Evropská komise jen „domnívá, že v dané zemi dochází k porušování základních unijních hodnot“.

V řízení proti Polsku Komisi příznačně reprezentuje Frans Timmermans, člen Strany evropských socialistů a především komisař pro lepší regulaci (takový post v Evropské komisi skutečně existuje). Materiály proti polské vládě shromažďoval poradní orgán Rady Evropy, takzvaná Benátská komise. V ní zasedají zástupci šedesáti států včetně „ryze evropských“ zemí jako je Alžírsko, Tunisko, Maroko nebo Mexiko. V březnu Benátská komise konstatovala, že kroky polské vlády „oslabují demokracii, respektování lidských práv a právní stát“.

Navzdory absurdnosti požadavků schválil Sejm 22. července další novelu zákona o Ústavním soudu, kterou se pokusil vyjít bruselským administrátorům vstříc. Na toto gesto reagovala Komise 27. července striktním doporučením, podle kterého má Polsko do tří měsíců znovu přepracovat polskýzákon tak, aby byl plně v souladu s požadavky Evropské komise a polského Ústavního soudu. Jedná se o zcela neuvěřitelnou situaci, kdy Komise přiřkla v duchu moderní soudcokracie polskému Ústavnímu soudu výsostné právo odsouhlasit či naopak zablokovat zákon, který upravuje jeho vlastní činnost.

Tato doporučení jsou, v souladu s evropským newspeakem, pro polskou vládu povinná. Pokud nebudou zapracována, může být Polsko potrestáno podle článku 7 Lisabonské smlouvy odejmutím hlasovacího práva v Radě EU. Kdysi demokratický elitní klub se tak snadno změní v sektu, ze které není úniku.

Jak bude Evropská komise trestat Polsko dále, pokud ani výhrůžky a umlčení polského hlasu v Radě polskou suverenitu nezlomí? Brežněvovský Sovětský svaz na podobnou situaci reagoval vysláním spřátelených armád. Junckerova komise s tichým požehnáním evropského prezidenta (bývalého Poláka) Donalda Tuska bude samozřejmě volit cestu mírovou. Možná nejprve pohrozí zastavením dotací z evropských fondů. Možná na Polsko uvalí vyšší migrační kvóty. Možná ale, že hrdé Polsko požádá samo a rádo o trest nejvyšší – o vyloučení z Evropské unie. Jak ostatně Poláci zpívají ve své hymně: Jeszcze Polska nie zginęła.

Hana Lipovská, 29. července 2016.