V souvislosti s návštěvou čínského prezidenta v Praze opanoval náš veřejný prostor velmi zkreslený obraz vývoje česko-čínských vztahů po roce 1989. Vytváří se dojem, jako by mezi havlovským urážením a provokováním asijské velmoci a současnou supervstřícnou Zemanovou politikou vůči Číně, dehonestovanou jako svatokrádežné pošlapání Havlova odkazu a zrada západních spojenců, nic neexistovalo. Tento obraz je falešný.

Nikdo dnes nezmíní, že politika Václava Klause, byla celé čtvrtstoletí jiná. Stačí připomenout jeho historické státní návštěvy do Číny jako premiéra v roce 1994 a prezidentskou státní návštěvu v roce 2004, která dala symbolický impuls pohavlovské normalizaci vztahů.

Je smutné, že česká zahraniční politika není schopna dlouhodobé rozumné a vyvážené spolupráce se svými partnery. Stará výtka z dob monarchie, že Čech je buď hulvát nebo lokaj, jako by platila stále. A bohužel si někdo pořád myslí, že jinak to nejde. Proto se asi prezidentství Václava Klause tolik nehodí do krámu dnešním propagandistům, proto se o těch deseti úspěšných letech dnes, zdá se, nesmí mluvit.

Jiří Weigl