Zatímco sdělovací prostředky nepřestávají lkát nad rozhodnutím Britů opustit EU a přivolávají na Velkou Británii všemožné pohromy od rozpadu země po ekonomickou katastrofu a emigraci elit, situace na kontinentě se nenápadně, ale viditelně posouvá ke změnám ještě včera nepředstavitelným.

Prvním drobným signálem bylo "slavné vítězství" premiéra Sobotky v Bruselu, když všemocná Evropská komise milostivě vyjádřila souhlas se zahájením výstavby deseti velkých českých dopravních staveb, které nemají posudek EIA podle nových pravidel. Ta ve skutečnosti neznamenají nějakou lepší ochranu přírody, ale větší moc zeleným aktivistům k blokování každého projektu. Ústupek Komise prý nelze přičítat brexitu, tvrdí noviny. Vše prý bylo domluveno předem. Ale ti, co nemají krátkou paměť, vědí, že to byl klacek na vzpurné Čechy odmítající migrační kvóty. Náhle se Komise klacku vzdává.

A konec světa nastal v pátek v Rakousku, kdy tamější ústavní soud nařídil opakování druhého kola prezidentských voleb. Takové přiznání je v moderních dějinách Západu něco nevídaného. Sice prý nedošlo k manipulacím, ale jen k procedurálním nesrovnalostem, takže podivný fenomén drtivé většiny korespondenčních hlasů pro zeleného kandidáta rakouské obdoby Národní fronty zůstává nevysvětlen, ale je evidentní, že bez brexitu by zůstal ignorován.

Zkrátka Britové nahnali evropským elitám strach. Je třeba toho využít. Rakouské prezidentské volby budou další příležitostí.

Jiří Weigl