S každým dalším teroristickým útokem v Evropě, které přicházejí s děsivě železnou pravidelností, se podobně pravidelně opakují i výzvy evropských politiků a jejich pomocníků v médiích, kteří si překvapivě osvojili typický britský stoicismus – výzvy abychom zachovali klid. Aby se prý občané evropských států chovali jako každý den, aby nepodléhali panice a nervozitě, nenechali se zlomit, protože to by přece bylo vítězstvím teroristů a to nechceme. Zdálo by se skoro, že máme útoky trpělivě snášet, a to že je oním chtěným hrdinstvím. (A skutečně i takové hlasy někdy médii problesknou.)

Tato variace na okřídlené druhoválečné britské KEEP CALM AND CARRY ON, zachovat klid a pokračovat v úsilí, by jistě za „normální situace“ byla strategií správnou a na místě.

Ale má to jeden háček. Nemáme v čem pokračovat. Ono CARRY ON není dnes čím naplnit. A zůstat v klidu nestačí. Zůstat v klidu má smysl pouze pokud s nebezpečím něco aktivně děláme, pokud se nepřátelství stavíme na odpor. Pak jsou taková hesla, jako v případě Velké Británie zuřivě se bránící německé agresi za druhé světové války (před vstupem SSSR do války dokonce nějakou dobu téměř zcela osamoceně), na místě. Taková strategie je správná, jen tehdy, když se bojuje. Pokud se bráníme.

My se však nebráníme ničemu. My podléháme. Ba co víc, my dokonce svou nekončící sebevražednou politikou a neuváženými politickými kroky nebezpečí dále přiživujeme. V takovém případě není stoicismus trpělivým hrdinstvím ducha hodným obdivu, ale pouhým bláznovstvím.

Dokud si evropští politici, kteří se až doposud prokazovali svou mimořádnou nekompetentností a chybnými politickými rozhodnutími, nevezmou za svou i onu druhou část britského válečného citátu, odkazující na Churchillovské buldočí vytrvalé úsilí nebezpečí zamezit a porazit jej, není žádný stoicismus a klid na místě. Na místě je dnes naopak oprávněné rozhořčení lidí, nervozita a neklid.

Je třeba aby došlo k ortegovské vzpouře davů a evropskými státníky ordinovaná trpělivost s jejich dlouhodobě prokázanou schopností pouze replikovat špatná řešení, lidem konečně došla.

Je nutné udělat vše proto, abychom se dostali když ne na konec nebo začátek konce, tak alespoň ke konci začátku, zůstaneme-li u Churchilla. Chybnou evropskou politiku už musíme konečně začít měnit.

Klid zachovat nesmíme.

Filip Šebesta