Poslání Institutu Václava Klause je zřejmé, stačí si oživit informace na webových stránkách. Přesto – jak byste ho charakterizoval, pokud byste chtěl upoutat vnímání podnikatelské obce? Co může podnikatelům a manažerům nabídnout?

Institut Václava Klause se – vedle toho, že je jakousi obdobou „prezidentské knihovny“ a americkém smyslu slova – snaží uchovávat a rozvíjet myšlenky svobodného trhu a občanské svobody, tj. ideje, na kterých byla postavena transformace naší ekonomiky a společnosti v 90. letech a které jsou dnes stále více vytlačovány a negovány všudypřítomným etatismem a státní regulací. Tyto ideje jsou u nás spojeny se jménem prezidenta Václava Klause, a je proto logické, že jejich obrana a propagace patří k náplni práce našeho institutu. Snažíme se být vidět a slyšet ve veřejné diskusi a bránit lidskou svobodu a svobodné podnikání před přesilou hlasatelů „dobra“ placeného z cizích kapes. Důraz klademe na české podnikání, protože to má pro prosperitu naší země a její budoucnost klíčový význam.

Podnikáním a jeho souvislostmi se totiž také zabýváte, zejména v souvislosti s demokracií a lidskou svobodou. Jaké místo tedy business v široké škále okruhů vaší pozornosti zaujímá?

Václav Klaus s oblibou říkává, že je ve svých postojích „pro market“, nikoliv „pro business“, tj. nejde nám o lobbing za konkrétní podnikatelské zájmy, ale o svobodu podnikání jako takového. Myslím, že právě v dnešní době je potřeba neustále připomínat, že bohatství je třeba nejprve vytvořit, a až potom rozdělit. V éře bobtnajících nárokových práv všech na všechno to vypadá, že posloupnost může být obrácená. Stejně tak je nezbytné bojovat s představou, která bohužel zasahuje velkou část veřejnosti včetně té podnikatelské, že dnešní business je především o získávání kvót a dotací, namísto o tvorbě zisku, konkurenceschopnosti a službě zákazníkům. Dalším zásadním tématem souvisejícím s podnikáním je dnešní chronické špatné hospodaření státu a jeho neustále sílící vliv do všech oblastí. Konečně evropská integrace a souvislost jejího dnešního směřování se stagnací a úpadkem Evropy jsou naše stálá témata, které se businessu bytostně týkají.

Institut se věnuje tématům, která obhajují tradiční hodnoty, na nichž dosud západní civilizace stála. Jste proti nadbytečné regulaci života jednotlivce i společnosti. Jak by se daly popsat tendence, které se objevují a představují hrozbu svobodě podnikání u nás a v Evropě?

O tom, že je dnešní Západ v krizi, málokdo pochybuje. Po skončení studené války jsme my ve střední a východní Evropě věřili, že se vrátíme na ten Západ, který měli v paměti naši prarodiče a který jsme si spojovali se svobodu a prosperitou. Bohužel tento vysněný Západ se vydal opačným směrem. Postupně v něm převládlo přesvědčení levicových elit, že dosavadní západní společnost je třeba odmítnout, protože je prý vykořisťovatelská, utlačující a diskriminující. Hesly dneška, jimiž je bourán „starý svět“, je rovnost a antidiskriminace. V jejich jménu státní regulace získává všudypřítomný charakter. Znovu vítězí sociální inženýrství a chiméry o vybudování nové společnosti a nového člověka. Snahy o maximální oslabení takových základních institucí společnosti jako je rodina, národ a národní stát, potlačování tradic a tradičního způsobu života na sebe bere i zcela bizarní podoby (extrémní feminismus, genderismus, podpora masové migrace atd.). Potřebná snaha o ochranu životního prostředí zmutovala v agresivní zelenou ideologii dusící hospodářský život a nutící společnost k nesmyslným megalomanským projektům (například tzv. boj se změnou klimatu a solární byznys u nás). Namísto reforem k obnovení konkurenceschopnosti a prosperity se dnešní Západ snaží udržet svůj životní standard a moc svých starých elit tištěním peněz a stupňováním regulací. Jeho bohatství se ale přesunulo do Asie a nový protekcionismus to nemůže vyřešit. Proto v západním světě roste nespokojenost a politické napětí, které se odráží i v některých významných politických událostech (brexit, Trump atd.).

Někteří se odvolávají na Baťu a jeho tvrzení o krizi morálky, tedy krizi společnosti, což jim připadá jako nejlepší označení všeho možného, s čím se dnes v praktickém životě setkávají, zejména pokud jde o obchodní vztahy. Není v krizi dnes opravdu „česká morálka“? Jednotlivců, politiků, businessmanů, celé společnosti? Nebo spíše zapomínáme vidět to dobré, milé a potěšující a zabýváme se jen negacemi?

O krizi morálky se hovoří v každé generaci. Myslím však, že není tak zle. Lidé se tolik nemění a historie ukázala, že pokusy přirozenou lidskou morálku zničit a nahradit umělými konstrukcemi díkybohu vždy zkrachovaly. Věřím, že neuspějí i pokusy novodobých pokrokářů, o nichž jsem hovořil v odpovědi na předchozí otázku. Koneckonců nespokojenost lidí napříč Evropu dává takovou naději. I v byznysu dlouhodobě stále platí, že solidnost a poctivost jsou podmínkou úspěchu a že se ve stabilní a zdravé společnosti musejí prosadit.

To však neznamená, že neprožíváme deziluzi v mnoha oblastech. Není to pouze dominancí negativních zpráv v médiích. Vidíme, že historie zdaleka není u konce, že členství v EU není záruka blahobytu, že mnoho jistot kolem nás se stává nejistými. Přesto si myslím, že naše země zažívá úspěšné a šťastné období.

Dříve se tvrdilo, že lidé potřebují vzory. A jaký politik, podnikatel, představitel státu, učitel nebo lékař, takový národ. Platí to i v současnosti? Je šance, aby výjimečný vzor ovlivnil určitou komunitu, třeba politickou stranu? Nebo díky informační explozi i jiným faktorům by to nebylo tak snadné?

Samozřejmě, úloha vynikajících osobností v dějinách byla a je velká. Máte pravdu, že v současnosti se zdá, že se nám jich mnoho nedostává. Ale je to také daň za relativní stabilitu našeho vývoje poslední řady let. Velké osobnosti, schopné strhnout, vést a dávat příklad se objevují obvykle v okamžicích krizí a dějinných zlomů, kdy po nich existuje ve společnosti silná poptávka. V letech prosperity lidé bohužel dávají přednost těm, kteří jim říkají, co chce většina slyšet, těm, kteří neprovokují, nevybočují příliš z řady.

Přesto „obecná veřejnost“ volá po přísunu kladných příkladů, i když řada lidí zrovna vzorných není. Moudřejší generace vyzývá média, aby psala, co se kde a komu podařilo, častěji, než kdo koho kde okradl, znásilnil, zabil. Jak vyhovět, když nakonec masa ráda sáhne po bulváru místo toho, aby se v trafice rvala o časopis plný příběhů vynálezců a chlebodárců? A majitelé médií potřebují i mají za úkol vydělávat…

Analýza úlohy médií v současné společnosti by si vyžadovala daleko delší prostor, než jednu zkratkovitou odpověď. Ale lze říci, že média v dnešní době zásadně mění charakter veřejného prostoru. Není to pouze otázka vztahu bulvár vs. seriózní žurnalistika. Média posouvají fungování politické demokracie, politická manipulace a mediální marketingové kampaně vytlačují seriózní politickou aktivitu, společnost žije virtuálními problémy a ignoruje věci podstatné. Jak zajistit odpovědnou a kvalifikovanou zprávu věcí veřejných tak zůstává zásadním problémem i moderní doby.

Také až příliš často vídáme příklady toho, jak chutná moc. Faleš, osobní prospěch bez vizí, to jsou fenomény, které až příliš zahlcují lidské aktivity. Budoucnost však potřebuje asi něco jiného – prostor, který dá příležitost učit se, vzdělávat, tvořit, neplýtvat potenciálem. Nadhled i snílkovskou ohleduplnost. Nevím, zda nemám hlavu v oblacích… Co si o tom myslíte?

Myslím, že je přirozené a správné, že lidé takové ideály stále sdílejí. Dává to naději, že po všech peripetiích a zákrutech je demokratická společnost schopna díky takovým požadavkům většiny překonat různé excesy a nacházet řešení. Proto je tak důležité bránit občanské svobody, především svobodu projevu a svobodu podnikání, bránit hodnoty, které nám zajistily rozvoj a prosperitu. To je podle názoru IVK zásadní otázka dnešní doby.

Na webu institutu vychází i fejetony. To se mi líbí. Jaké jsou ohlasy? A kdo může autorsky přispívat?

Jsme malý kolektiv zahrnující zkušené i mladé autory a snažíme se, aby naše názory byly maximálně vidět a slyšet. Není to snadné, protože nepatříme k „mainstreamu“, nedostáváme žádné veřejné peníze ani evropské dotace, nepatříme k oblíbencům hlavních médií. Přesto je ohlas značný, jak svědčí data na facebooku, počty předplatitelů, zájem o naše knihy (i v cizině) i návštěvnost seminářů. Texty, které publikujeme, jsou dílem pracovníků IVK, případně malého okruhu stálých spolupracovníků. Nejsme platformou pro publikaci textů z okruhu široké veřejnosti.

Hojně činnost opíráte o publicistickou činnost. Nakolik je to efektivní? Tendence nečíst, ale jen vidět, se mocně šíří…

Tendence nečíst je jednou z tragédií dnešní doby a ti kteří jí podlehnou, časem poznají jakou udělali chybu. Naštěstí těch, kteří tomuto nešvaru odolali je stále mnoho, a tak si na počet čtenářů a zájem veřejnosti nemůžeme stěžovat.

Co do konce roku chystáte a čím byste rádi oslovili podnikatele?

Závěru letošního roku budou dominovat parlamentní volby a příprava na ty prezidentské – tj. vrcholná politická sezóna. I když nejsme spojeni s žádnou politickou stranou, budeme se aktivně účastnit veřejné diskuse k hlavním politickým otázkám, jako je postoj k evropské integraci, přijetí eura, sílící regulace a omezování podnikatelů, hospodaření státu atd. Trvalou pozornost věnujeme problému masové migrace a snahám o nucené usazování migrantů na našem území. Tradicí se stalo i pořádání seminářů k významným historickým výročím, která změnila běh dějin. Letos se chceme zamyslet nad dvěma z nich – 500 let od vystoupení Martina Luthera a 100 let od Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku.

Eva Brixi-Šimková, Prosperita 08/2017.