02/08/2017
Rozhovory
Václav Klaus pro MF Dnes
Vládne arogance


Za necelé tři měsíce nás čekají parlamentní volby. Když jste ve volbách kandidoval, často jste označoval volby za zásadní moment, v němž jde o charakter naší demokracie. O co jde podle vás v nadcházejících volbách?

Tyto mé výroky byly převážně v letech devadesátých, kdy opravdu ještě šlo o dokončení hluboké transformace. Za zásadní jsem považoval, aby se ta transformace nezastavila. Nejsem si jist, že bych použil přívlastek zásadní k volbám v první dekádě 21. století. Stejně tak si myslím, že zásadní nebudou ani volby tyto. Nic zásadního – a troufnu si říct ani nezásadního – od nich neočekávám. Žádný z politických subjektů, které se chtějí voleb zúčastnit, mě nenadchnul do té míry, že bych očekával nějaký výrazný zvrat.

Volič však neustále slyší, že o zásadní volby jde. Říkají jim to předáci snad všech parlamentních stran s výjimkou komunistů. Prý jde o charakter demokracie, někdy dokonce slýcháme, že jde o zachování samotného systému liberální demokracie. Je podle vás ohrožena demokracie v České republice?

Jsem asi v menšině, ale myslím si, že o nic takového v následujících volbách opravdu nejde. Jestli se bojím o liberální demokracii – jakkoli to není můj termín – tak se o ni bojím kvůli vývoji, který probíhá v soudobém západním světě. Tam začíná vítězit něco úplně jiného než klasická parlamentní demokracie. Považuji to za děsivé a v tomto smyslu dopad tohoto fenoménu na nás je něco, co ohrožuje demokracii. Toho se velmi bojím. A jestli je o kousek více hlasů pro tu či onu z našich stran ohrožením demokracie, takhle to opravdu necítím.

Faktem je, že politická scéna je teď rozdělena celkem jednoznačně. Na jedné straně tu máme favorita voleb, kterým je hnutí ANO Andreje Babiše, a proti němu v podstatě všechny zbylé politické strany, které říkají, že Babiše je třeba zastavit, protože je ohrožením pro demokracii. Jak ten souboj vnímáte?

Určitě nebudu volit Babišovu stranu ANO, o tom nemůže být pochyb. Ale mám takové otazníky nad dalšími politickými stranami, že bych si netroufal mluvit o jedné straně jako o symbolu zla a o druhé straně jako o symbolu dobra. Pro mě Sobotkova sociální demokracie nebo Bělobrádkovi lidovci nejsou něčím, co bych obdivoval a strašlivě bych si přál, aby u nás zvítězili. To určitě ne.

Co máte na mysli? Jejich program? Kde je problém se soupeři Andreje Babiše?

Já bych v první řadě nepřijímal dělení Babiš versus ostatní politické strany. To snad ani tak není. Každý se chce vymezovat vůči straně, která má v průzkumech dominantně vedoucí pozici, to je logické. Ovšem strukturou a charakterem těch stran bych to tak jednoduše neviděl. Strana pana Babiše je v mnohém odlišná, pro mě to není autentická strana, je to spíše hnutí seskupené kolem jedné osoby, což má samozřejmě svá obrovská rizika. A jestli je schopné se někdy přeměnit ve standardní politickou stranu, to je věc druhá. Ale když se dívám na to, do čeho nás za poslední čtyři roky zavlekla sociální demokracie, je to pro mě taková hrůza, že nic moc horšího už nastat nemůže.

Do čeho nás zavlekla ČSSD? Co je ta hrůza?

Sobotkova sociální demokracie neudělala na první pohled žádný velezásah, který by vyčníval. Ale v tisících jednotlivostí posunula náš systém někam, kde předtím v žádném případě nebyl. Sobotkova vláda posunula náš systém k výraznému nárůstu míry byrokratizace. Nešťastný služební zákon a všechno, co z něj plyne, obrovský nárůst počtu úředníků všeho druhu. To je děs, který ovlivňuje lidské životy v soukromém i pracovním smyslu. Vždycky jsme měli tradici byrokracie, od c. k. Rakouska přes komunismus, ale dostáváme se do úplně nových dimenzí. Přijali jsme německý model, v němž rozhodující osobou není der Bürger – občan, ale der Beamte – úředník. Přetvoření naší země v primárně protikorupčně organizovanou, to vedla asi více strana pana Babiše. Ale sociální demokracie byla dominantní stranou ve vládě a měla předsedu vlády. Tím k těmto věcem přispěla naprosto zásadním způsobem. Sobotkova vláda tak posunula náš systém na socioekonomické ose výrazně doleva. Výrazně od ekonomična k sociálnu. Výraznější osobou než jakýkoli ekonomický ministr této vlády byla ministryně sociálních věcí Marksová a zdá se, že cokoli udělala, tak jí procházelo daleko snadněji, než co se pokoušel dělat jakýkoli ekonomický ministr. Čtvrtá dimenze věci: ještě za éry pana ministra Dienstbiera jsme vykročili neuvěřitelně razantně směrem k multikulturálnu, feminismu, genderismu a všem těm nesmyslům současné doby, současné Evropy a současného Západu. To je další velikánský posun, který nastal v průběhu tohoto volebního období. Zmínit musím i zahraničně politickou sféru. Tato vláda výzvu, kterou je pro Evropu masová migrace, prostě nezvládla. Neodvážila se být tím, čím je Polsko a Maďarsko. Občas se sice odváží něco proti junckerovského nebo proti merkelovského říci, ale fakticky není natolik pevná, jako jsou jiné země Visegrádské čtyřky.

Když to takhle vyjmenujete, řekněte mi, proč v Česku nesílí pravice? Proč je ODS na deseti procentech a TOP 09 skoro neexistuje?

Evropa a Západ de facto odmítají pravici a vítězstvím nové, trošku jiné sociálně demokratické levice jsou nadšeni. V tomto smyslu nejsme schopni jít proti proudu. Začátek transformace byl v tomto směru výjimka, ale teď už to možné není. Hlásat autenticky pravicové názory ve všech pěti oblastech, které jsem vyjmenoval, znamená žádat revoluci. To už není jen vyhlašování drobných programových změn, to znamená fatální střet s Evropskou unií. To se nikdo neodvažuje. Zmínil jste dvě politické strany na pravici. Já velmi zpochybňuji pravicovost TOP 09, to je pravdoláskovská, zelená, protiruská a já nevím jaká ještě strana. Je také nesmírně prounijní, takže není schopná se levému tažení celé Evropy a celého západu vzpěčovat, ale dokonce je toho autentickou součástí. ODS je strašlivě poškozená tím, co se stalo před čtyřmi lety, a stále se jí nedaří z toho vymanit. Nemyslím, že tam není řada lidí uvažujících způsobem, který mně konvenuje, ale jako celek ta strana de facto špatně funguje. Jednou věcí je pronášet politologické poučky a druhou věcí je provádět autentickou politiku. V tomto ohledu ODS není vidět. Předseda ODS je obklopen neviditelnými osobnostmi, a když říkám neviditelnými, tak zdůrazňuji, že neviditelnými z hlediska ideového pohledu na svět.

Často teď slýcháme, že éra tradičních stran pominula, mnozí jim vystavují parte. Ale to je módní věc, která připomíná opakující se debaty o zániku pravolevého politického spektra. Dokážou se podle vás ODS a ČSSD zreformovat tak, aby se za čas mohly vrátit na politický vrchol?

Kdybych měl pocit, že už je to na vystavení parte, tak bych musel někam emigrovat, možná dokonce mimo naši modrou, ještě stále ne zelenou planetu. Naděje je a být musí. Nedávno jsem četl zajímavý text mého bývalého hradního spolupracovníka Petra Hájka v jeho Protiproudu, kde se vyjadřoval právě k těmto věcem. Naprosto rozumím tomu, že má stejně jako já podobný despekt k našim dnešním politickým stranám. Použil tam pojem nebo výrok, který mě docela zaujal. Ne, že bych ho chtěl já začít hlásat, ale on řekl, že naše země „léčbu Babišem“ potřebuje. To mě velmi zaujalo. Nakolik je to jen obratná slovní hříčka a nakolik je to skutečně vážná úvaha o naší současnosti. Jestli lidé opravdu nepotřebují, aby probíhalo to nepozorovatelné klesání níž a níž. Jestli náhodou nepotřebují jisté probuzení a jestli ten výraz, který mě zaujal a já si ho červeně zarámoval, jestli náhodou není správný. V tomto smyslu možná může i ta léčba Babišem pomoci.

Už jste zmínil evropské záležitosti a my tu sledujeme zásadní věc, která se dotýká Polska. Evropská komise se silně vymezuje proti tamní vládě vzešlé ze systému liberální demokracie. Jaký dopad to může mít na vztah občanů z postkomunistické Evropy směrem k Bruselu?

Za zásadní věc to samozřejmě považuji a to, co se odvažuje dělat Evropská komise, mě nesmírně vzteká a zlobím se na to. Příští týden dostanu na univerzitě v Toruni Jagellonskou cenu. To je hezký název a člověk si uvědomí naši jagellonskou minulost, neboť Jagellonci spolu svým způsobem stáli v čele jakéhosi předstupně Visegrádské čtyřky a hrdě tehdy bojovali proti Turkům. To mě motivovalo k napsání projevu při přebírání této ceny. Když jsem se ptal na téma, položili mi otázku, zda je možné, aby země východní a střední Evropy v dnešní Evropské unii udržely svou identitu. To je přeci od rektorky univerzity pěkné téma, které mě motivovalo k odpovědi. Já se samozřejmě domnívám, že to sice možné je, ale vyžadovalo by to fatálně proměnit Evropskou unii. Další věc je, co si někteří zástupci Evropské komise dovolují. Pro mě to nic překvapivého není, je to jen výraz toho, jak Evropská unie funguje. Doufám, že to lidem trošku otevírá oči. I těm, kdo uvěřili, jak demokratická a mírumilovná instituce to je.

My jsme však svědky jisté formy pomsty za to, jak se západní část EU vymezuje v různých věcech k té mladší části Unie. Visegrádská čtyřka teď mocně bojuje za kvalitu potravin a dalšího rychloobrátkového zboží. Co si tom myslíte?

Nemám k tomu jiné adjektivum, než že je to dětinská hra, která nemá s politikou nic společného. Jestli si někdo z politiků v našich zemích myslí, že o tom se má vést boj s Evropskou unií, tak je to problém zástupný. Já mám hrůzu z toho, že si to zvolila naše sobotkovská vláda pouze proto, aby předvedla, že když spolkne všechny migranty, tak aby aspoň předvedla, že v nějaké malé hlouposti bojuje s Evropskou unií. Nechci si hrát na zbožíznalce, i když na VŠE asi před sto lety jsem skládal zkoušku ze zbožíznalství, takže o tom, jestli jsou ty potraviny jiné, nechci vynášet sebemenší soud. O tom má rozhodovat trh. Jestli je kupní síla v některé části světa nižší než jinde, tak se tam většinou prodává zboží trošku jiné kvality. To nemůžou řešit soudruzi v EU, jako to neuměli vyřešit soudruzi v RVHP.

Stále častěji se ozývají hlasy, že někteří voliči vlastně nejsou kvalifikovaní k demokratické volbě. Slyšeli jsme to v Británii, v USA či ve Francii, slýcháme to i u nás například v souvislosti s prezidentskými volbami. Jak se vám takové názory zamlouvají?

O tom, že někteří voliči údajně nejsou dostatečně vyspělí nebo vzdělaní či kvalifikovaní, to je debata americká, to je debata brexitovská, to je do určité míry debata francouzská. Možná nesleduji dostatečně debatu českou, ale s tímto fenoménem jsem se tu nesetkal. Proč se toto dělení občanů tak zdůrazňuje, to je podle mě věc jednoznačná. Je to arogance politických elit, která dosahuje mimořádného a v minulosti neznámého rozměru. Jakmile tyto elity nedostanou dostatečný počet hlasů, tak ty, kdo je nevolí, označí za blbce. To je fenomén absolutně nový a děje se stále častěji. To je i případ ataku na německou Alternative für Deutschland.

Říkáte, že u nás se to neděje, ale se svými spolupracovníky jste nedávno poslal do Práva reakci na rozhovor se spisovatelem Jáchymem Topolem. Vyčítáte mu v ní „povýšenou aroganci, ne-li pohrdání lidmi“. Nechci soudit tento konkrétní případ, ale zjevně je to pro vás téma i doma.

Znal jsem Topolova tatínka, významného tatínka, nikoli jednoho z jeho synů, takže by mě ani ve snu nenapadlo si nějakou jeho knihu přečíst. Pokud teď někdo říká, že kádrujeme Jáchyma Topola, je to omyl. Spořádaně jsem si přečetl konkrétní rozhovor v Salonu Práva, neuvěřitelným způsobem mě popudil a rozhodl jsem se napsat s tímto konkrétním textem konkrétní polemiku. To považuji za normální. Nicméně naši pravdoláskovci pohrdající každým, kdo nepatří mezi ně, toho využili k ataku ad hominem, k osobnímu útoku na mě. Vyjádřit nesouhlas s názorem, že jsme byli všichni za komunismu zemí absolutních blbců, není žádné kádrování. Je to pouhý nesouhlas s konkrétní větou.

Jaroslav Plesl, publikováno v deníku MF Dnes dne 1. srpna 2017.


39
Marie Terezie - 300 let od narození
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

38
Česko-německá deklarace - dvacet let poté
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

37
Kamil a Stanislava Janáčkovi: Ekonomický úpadek Evropy
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku