Poslanecká sněmovna dnes v klíčovém druhém čtení projednává novelu zákoníku práce, jednoho z nejčastěji novelizovaných zákonů (od roku 2007 již 39krát!), jež nenechává nikoho na pochybách o levicové orientaci současné vlády. Na první pohled nenápadná odborářsko-vládní novela představuje ve skutečnosti další výrazné zvýšení regulace. Novela zejména zavádí:

- regulaci doposud svobodné dohody zaměstnance a zaměstnavatele ohledně práce z domova, zejména povinnost zaměstnavatele proplácet veškeré náklady s touto prací spojené;

- povinnou garanci návratu na zcela původní práci a pracoviště po rodičovské dovolené (tj. až po čtyřech letech);

- nutný souhlas zaměstnance se svým převedením na jakoukoli jinou práci;

- částečné „suplování“ úřadů práce – povinnost zaměstnavatele při hromadném propouštění zpracovat nejprve tzv. sociální plán pomoci;

- výrazné změny dohod o provedení práce a pracovní činnosti (evidovat dobu výkonu a odpočinku, přestávky v práci, bezpečnostní přestávky, maximální délku směny, nově se k nim bude vztahovat institut zaručené mzdy), které smysl a výhody těchto pracovních dohod zcela ničí;

- změnu výpočtu dovolené nikoli od počtu odpracovaných dní, ale dle týdenní pracovní doby.

Novela, často pod rouškou technických změn či zpřesnění definic, reaguje na množství uměle vytvořených problémů a zavádí řadu dalších povinností a nesmyslných regulačních opatření (jako je třeba boj s izolací zaměstnance, povinnost předcházet riziku stresu spojeného s prací a riziku násilí a obtěžování na pracovišti), které s reálnými potřebami trhu práce nemají nic společného. Novela nereflektuje požadavky firem, ani zaměstnanců, ale jen zájmy odborářů a některých tzv. nevládních organizací, které se na těchto opatřeních přiživují.

Vláda místo toho, aby využila současné dobré ekonomické situace k zásadním a nutným systémovým změnám, které by náš trh práce liberalizovaly, učinily jej více flexibilní a odlehčily ho od nadměrné byrokratické zátěže, činí opak. Zneužívá dobré ekonomické situace a zvyšuje byrokracii, administrativní zátěž státu i firem, nadále deformuje již nadměrně pokřivený a regulacemi svázaný trh práce a v konečném důsledku zvyšuje náklady na vznik a udržení pracovních míst. Tohoto regulačního trendu posledních let si všímají i nejrůznější instituce. Ačkoliv regulaci měřit přímo nelze, jde o měkká data, ukazatele regulace OECD či subindexy ekonomické svobody Heritage Foundation jasně ukazují, že za této vlády se trh práce výrazně reguloval a stal se méně svobodný.

Česká ekonomika potřebuje jednoduchý, liberální pracovní kodex. Jeho potřebu oceníme, až přijde horší ekonomické počasí, než jaké máme dnes.

Martin Slaný