16/03/2017
Stanovisko IVK ke dni
A přesto „vlastenecké jaro“ pokračuje
Stanovisko IVK ke dni 16. 3. 2017


Přežily svoji další politickou smrt. Tak proevropské politické elity reagují na výsledky nizozemských voleb. Francouzský prezident, jehož (ne)podpora ve Francii překonává historické minimum, vzkázal, že „jde o jasné vítězství proti extremismu“, občany nevolený Juncker se přidal slovy „volba pro Evropu, volba proti extremismu“, premiér rozpolcené Itálie Gentiloni prohlásil, že „Nexit se nekoná a protievropská pravice v Nizozemí prohrála“ a německé kancléřství oznámilo, že kancléřka Merkelová již vítězi nizozemských voleb v noci telefonovala a „těší se na spolupráci při budování Evropy“.

Úlevné reakce evropského establishmentu odhalují, s jakým děsem očekával výsledky nizozemských voleb. Bál se jich, neboť tápe a netuší, jak hluboce a v jakém rozsahu byly „infikovány“ skutečné nálady voličů „nákazou“ z Velké Británie a USA. V tomto slova smyslu považuje nizozemské volby za lakmusový papírek nálad občanů v jejich vlastních zemích. Tolik se proponenti „stále těsnější unie“ děsili možného Wildersova úspěchu jako dalšího signálu podobně smýšlejícím občanům v okolních zemích, že ochotně ignorují volební realitu: strana dosavadního premiéra bude sice v budoucím parlamentu nejsilnější, ale oslabila, zatímco absolutní debakl si prožila další vládní koaliční Labouristická strana. Wildersova strana posílila a skončila druhá. Významně posílila (skutečně extrémistická) strana Zelené levice, což je ovšem obvykle v současném „evropském“ kontextu považováno za správný trend.

Wildersův úspěch, jakkoliv on sám připustil, že si představoval zisk více parlamentních křesel, nespadnul z nebe. Je vyjádřením občanských nálad a ty jeho prohrou ze společnosti nemizí. Lidé, kteří hlasovali pro Wilderse, nejsou z drtivé většiny extrémisty či xenofoby, jsou to lidé, kteří tuší, že „takhle už to dál nejde“. Hollande, Gentiloni nebo Merkelová mohou komentovat výsledky nizozemských jakkoliv, je ale jasné, že jde o jejich vzkazy k nim domů. Vědí, že část jejich voličů je podobně frustrována, nespokojena a trápí je podobné problémy jako ty „Wildersovy extrémisty“.

Jaké je tedy hlavní poselství nizozemských voleb? Není třeba detailně analyzovat počty získaných či ztracených mandátů, ale všimnout si obecnějšího kontextu. Volby v Nizozemí potvrdily trend, že evropské elity jsou z brexitu a úspěchu Trumpa nervózní, obávají se dopadů svobodného počínání Britů a Američanů na nálady vlastních voličů - a proto se jich zoufale bojí. Potvrzuje se, že evropský establishment bude úzkostlivě a do posledního dechu budou bránit „svoji EU“ a tvrdě postupovat proti každému, kdo by snad chtěl „rušit jejich klid na práci“.

A přesto zajímavou větou, která charakterizuje část dnešních nálad v Evropě, může být i názor Geerta Wilderse, který vyjádřil ve chvíli, kdy blahopřál vítězi a přiznal porážku: „… je ovšem zřejmé, že ‚vlastenecké jaro‘ je skutečností“.

Ivo Strejček