Evropská komise zveřejnila minulý týden svou každoroční zprávu, hodnotící připravenost jednotlivých kandidátských zemí na vstup do Unie. Zpráva se moc nelíbí. Většina Čechů v ní nachází řadu velmi podivných formulací, které považují za důkaz nekvalifikovanosti autorů zprávy, za neúnosnou povrchnost jejich hodnocení a za neporozumění mnoha věcem, které se dějí v naší zemi. A trochu se tomu všemu diví.

Já se tomu až zas tolik nedivím, protože o jejich neznalostech naší situace a o jejich motivech leccos vím. Vadí mi něco jiného. Vadí mi, že jsme autory této zprávy stavěni do pozice žáčka, který čeká na vysvědčení od přísného pana učitele. To je nesmírně ponižující a pro suverénní zemi zcela nepřijatelné. Tyto postoje proto musíme resolutně odmítnout.

Zpráva Evropské komise je nám prezentována jako technický, odborný dokument, téměř jako vědecká studie, ale tak tomu není. Je to dokument politický, který navíc znamená politikum i z našeho domácího hlediska. Je to text, který vyjadřuje zájmy Evropské unie a jejích hlavních zemí. Nic více a nic méně. Není náhodou, že jsou dvě ekonomicky nejvyspělejší a Evropské unii nejbližší země, jejichž přijetí by bylo nejsnazší – Česká republika a Slovinsko – zařazeny až do třetí skupiny kandidátů na členství.

Dělají si z nás legraci? Dobře vím, že roční hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu přesahuje ve Slovinsku 15 000 dolarů, zatímco v Polsku a Estonsku dosahuje jen 7 800 dolarů. To opravdu neznamená nic? Nebo je tím jasně řečeno, že je důležitější geopolitická váha (a úspěšné lobování) čtyřicetimiliónového Polska, pečlivě budované maďarské vazby na Rakousko a Německo, zájem skandinávských zemí, aby se do EU dostala alespoň jedna pobaltská země (a proto ta nejmenší, Estonsko)? Odpověď je pro mne bohužel jasná a jednoznačná.

Jednou věcí eventuálně může být skutečná neznalost věcí u nás. Druhou, a pro mne podstatnější otázkou je to, nakolik je obsah zprávy Evropské komise ovlivněn našimi vnitropolitickými spory, resp. nakolik tato zpráva dokonce přímo přebírá postoje některých našich politických sil. Zejména těch, kteří posílají do Bruselu své „analýzy situace“, což mi skoro připomíná v minulém režimu jiné dopisy, vysílané tehdy na druhou světovou stranu – do Moskvy. Korunu nikoli nestrannému postoji hodnotící zprávy nasadil pan komisař Verheugen svými výroky, zveřejněnými těsně před našimi volbami a opakovanými i po nich.

Nechci se pouštět do polemiky s jednotlivostmi této zprávy (výtkou např. je, že jsme ještě nepřijali audiovizuální zákon, který vyžaduje přebírat více než 50 % televizních programů z Evropské unie (!), že jsme ještě nerestrukturalizovali České dráhy (!), že u nás kvete obchod s dětmi a ženami (!), že máme přeplněné věznice atd.), protože mi jde opravdu spíše o celek.

Ať je to jakkoli, zpráva pro nás – přes všechna nedávná silácká slova naší sociálnědemokratické vlády – nedopadla nijak dobře. Ukazuje se, že je nekritická adorace Evropské unie a s ní spojené ponižování se a patolízalství, které se u nás v poslední době stalo takovou módou, vysoce kontraproduktivní. Když volám – spolu s hrstkou dalších – po našem sebevědomém postoji a po důsledném prosazování našich vlastních zájmů, jsem levicovými intelektuály v našich médiích málem kamenován. Poláci a Maďaři svým chováním dokazují, že pouze takový postoj má ve vztazích s EU naději na úspěch. Neponižujme se, nepoklonkujme, to se nevyplácí. Buďme hrdí na to, co jsme. Na jednom předvolebním mítinku mi řekl jeden pán: „Jsem hrdý na to, že jste na český národ hrdí“. Moc si jeho slov vážím.

Jsem přesvědčen, že je tato zpráva prohrou Evropské komise samotné. Občanům naší země naznačuje, že se tam nehraje fér. A to je může od zájmu o členství odrazovat.

Nedívejme se však na to příliš pesimisticky. Nenechme si vnutit falešný dojem, že je náš vstup do EU věcí míry naší připravenosti. Není tomu tak. Rozšíření Evropské unie je především věcí politického rozhodnutí dnešních členských zemí. Právě proto není ani tato zpráva EK tak důležitá. Za pár dní na ni všichni, kromě bruselských úředníků, zapomenou. Evropská unie se rozšíří tehdy, až to pro ni bude výhodné. Ani o hodinu dříve.

Deníky Bohemia, 16. 11. 2000