U nás ostře sledované první kolo prezidentských voleb na Slovensku nepřineslo žádná velká překvapení. Oba dávno předem označení favorité – předseda slovenského parlamentu Peter Pellegrini a diplomat, bývalý velvyslanec v USA a exministr zahraničí Ivan Korčok zkoncentrovali výraznou většinu hlasů a podle očekávání postoupili do druhého kola voleb. Nečekalo se pouze výraznější, cca pětiprocentní vítězství Korčoka, protože prognózy i exitpoly předpovídaly velmi těsný souboj obou favoritů. Dvouciferný výsledek zaznamenal ještě jediný další kandidát Štefan Harabin s necelými 12 procenty, o jehož radikálních voličích se předpokládá, že pokud se zúčastní druhého kola, své hlasy odevzdají spíše kandidátu současné vládní koalice Pellegrinimu. To z něj přes porážku v prvním kole činí mírného favorita pro kolo druhé.

Přes očekávaný průběh lze na základě slovenských prezidentských voleb vyslovit některé obecnější soudy. Jasně se potvrdilo, že se Slováci po dvou nepříliš povzbudivých experimentech s absolutními politickými nováčky ve funkci hlavy státu vrátili ke zkušeným politickým osobnostem, které mají svou čitelnou politickou historii a nějaké zásluhy o stát, které je do nejvyšší ústavní funkce kvalifikují. Tahání z klobouku neznámých politických nováčků, kteří nejsou na náročnost prezidentského úřadu připraveni a po pěti letech utíkají z boje, se zjevně neosvědčilo a přispělo k prohloubení dnešních slovenských problémů.

Potvrzuje se, že přímá volba hlavy státu odvádí v kampani pozornost k takovým, z hlediska výkonu funkce nepodstatným charakteristikám, jako je fyzický vzhled kandidátů. Není náhodou, že jak Pellegrini, tak Korčok, jsou velmi pohlední, kultivovaní, výřeční a příjemně vystupující muži. Příjemný fyzický vzhled rozhodoval už v případě zvolení současné prezidentky Čaputové a i my máme s významem faktoru „krasavec na Hradě“ svou živou zkušenost. Dnes by například takového malého, zavalitého, nejistého a ráčkujícího Václava Havla političtí spin-doktoři do volebního klání nikdy nevpustili. Něco to o dnešních poměrech vypovídá.

Ať tedy výsledky slovenských voleb dopadnou jakkoliv, náš prezident Pavel bude mít, pokud jde o pohledný zjev, na mezinárodní scéně ze Slovenska silného konkurenta. Lze říci, že ani názorově nejsou mezi oběma kultivovanými slovenskými prezidentskými adepty žádné propastné rozdíly. Korčok je středový progresivista a Pellegrini, rovněž svým založením spíše středový levicový politik, by byl jako hlava státu mocenskou logikou a politickými ambicemi tlačen spíše do role protiváhy silného premiéra. Robert Fico tak stojí před alternativou otevřeného, ale dobře čitelného a zdá se, že korektního protivníka nebo potenciálně nejistého spojence a koaličního partnera v prezidentském úřadě. V žádném případě se tak nemusí výsledku voleb obávat.

Prezidentské volby na Slovensku žádnou zásadní politickou změnu u našich sousedů nepřinesou a přinést nemohou. Hysterie, kterou kolem nich rozpoutávají progresivistické kruhy u nás i v Bratislavě, není na místě. Slováci často volí jinak než Češi, mají jiné zájmy, jinou optiku a jiné preference. Je to tak správné a přirozené. Respektujme to a snažme se mimořádné vzájemné vztahy udržet. Žádná pochvala našich potentátů z Bruselu či odjinud za jejich zhoršení nestojí. Ať vyhraje Korčok či Pellegrini, před naší vládou a prezidentem stojí zásadní úkol napravit, co svou nafoukanou arogancí v česko-slovenských vztazích nadrobili.

Jiří Weigl, 25. 3. 2024