Státní zástupce Jaroslav Šaroch potvrdil svá dřívější slova a zastavil trestní stíhání premiéra Andreje Babiše a jeho rodiny ve věci kauzy Čapí hnízdo. Celou věc ještě může zvrátit nejvyšší státní zástupce, ale prozatím to vypadá, že Babiš je z problému venku. Váš komentář?

Žádný další speciální komentář k tomuto rozhodnutí nemám. O některých státních zástupcích či policii si po „policejně-prokurátorském“ státním převratu, který proběhl v Čechách v souvislosti s odstraněním premiéra Nečase, příliš iluzí nedělám, přesto vždy obhajuji, že justice v našem státě je nezávislá. To tvrdím i teď, a rozhodnutí o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše proto respektuji a nehodlám se účastnit protestních demonstrací. A opakovaně zdůrazňuji, že jsem nikdy nebyl, nejsem a nebudu voličem Babiše.

Souhlasíte s tím, že ať už kauza skončí jakkoli, na Babišovi ulpěla jakási pachuť či stopa podvodu, kterou už nesmyje?

Babiš se do politiky dostal, mimo jiné, prostřednictvím jednoduchého sloganu, že „všetci kradnú“. Kdo s čím zachází, tím také schází. Pokud z toho všeho zanechá Babiš ve veřejném mínění pocit, že páchne zlodějnou především on, pak mi ho nebude ani trochu líto a ať si to užije.

Poměrně častý je názor, který vyjádřil poslanec Miroslav Kalousek. Ten k verdiktu napsal stroze: „Je někdo překvapen?“ Dalo se tedy čekat, že Babiš dosáhne úspěchu? A je možné, že bylo rozhodování ovlivněno tím, jak vládnoucí ANO prorostlo státními strukturami?

Já myslím, že pana Kalouska už v téhle zemi nebere vážně skoro nikdo, kdo má zbytky zdravého rozumu. Jeho poznámky pouze zbytečně přispívají k dalšímu šponování napětí už beztak přepjatých emocí uvnitř české společnosti.

Zda se dalo očekávat, že premiér Babiš dosáhne zastavení trestního stíhání, neumím nijak posoudit. Nevím, vždy jsem měl k dispozici pouze informace z médií. To, že se vše – po mém soudu nepřiměřeně dlouho – táhlo, více svědčí o tom, že se „něco“ hledalo, aby se našlo. Že tam ale nakonec asi nebylo nic, co by před nezávislým soudem obstálo, vedlo nakonec státního zástupce k jeho rozhodnutí. Ale znovu si připomeňme, že kdyby nebylo dotací, nebylo by „kauzy Babiš“. Vše je o přerozdělování našich peněz těm, kteří v tom umějí chodit. Babiš není jediný, kdo se „orientuje“ v dotacích. Zrušme dotace a zrušíme všechny Babiše šmahem.

Množí se vtipy na hnutí Milion chvilek. Například, že trvali na tom, že Česko nesmí vést trestně stíhaný premiér, a proto by nyní měli být spokojeni. Je to tak, že se Šarochovým verdiktem důležitost hnutí padá?

Chvilkaři se dostali do prekérní situace. Nejprve svolávali demonstrace na podporu nezávislosti české justice, proti ministryni spravedlnosti Benešové, proti Babišovi i prezidentu Zemanovi a teď, když si státní zástupce a jeho nadřízení počínají zjevně zcela nezávisle, budou muset Miliony chvilek asi svolat demonstrace, že takhle nezávislou nezávislost si přece jen nepředstavovali. Strach o náplň jejich práce ale nemám, oni už si vznětlivá témata, kterými budou podpalovat letošní podzim, určitě najdou.

Co má nyní Milion chvilek dělat?

Moc bych si přál, aby se smířili s rozhodnutím státního zástupce a dali české společnosti už konečně pokoj. To se ale s jistotou nestane.

Někdejší mluvčí Ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt věc okomentoval, cituji: „Tzv. demokratická opozice by se měla konečně smířit s tím, že jí nikdo shůry nepomůže. Pokud chce vyhrát politický souboj, musí začít něco pořádného dělat. Je pro demokracii v Česku vlastně dobře, že tenhle souboj za opozici nevyhráli státní zástupci, nebo zubatá s kosou.“ Souhlasíte?

Mně se opravdu příliš nechce sahat do otevřených ran české opozice, ale snad je tohle všechno dění – nedění kolem Babiše přece jen přesvědčí, že porazit jej mohou pouze prováděním vlastní – obsahově atraktivní – politiky, tak aby byla pro většinu voličů přitažlivější než to babišovsko-maláčovské drancování země. Moc tomu ovšem nevěřím.

Nabízí se otázka, co vlastně může Babiše ohrozit, když přežil i toto?

Babiše může ohrozit pouze český volič. Tím, že si leccos bude pamatovat, u voleb mu to náležitě spočítá a bude volit někoho jiného. Ale koho, když se politická opozice navždycky zaklela do programu „Antibabiš“ a k opouštění této slepé koleje nejeví žádnou ochotu? To je otázka dneška.

Pojďme k dění kolem EU. Eurokomisařka Věra Jourová nově zaujme post místopředsedkyně Evropské komise pro kontrolu dodržování hodnot Evropské unie a za transparentnost. Je tento výsledek vyjednávacích snah Andreje Babiše úspěchem, či prohrou? Andrej Babiš sliboval, že pro Čechy získá silné ekonomické portfolio…

Toto je mimořádně směšné téma svědčící především o tom, jak málo toho česká média i naše politika vědí o Evropské unii. Totiž každý, kdo se stane eurokomisařem, musí povinně zapomenout, ze které členské země pochází. Představa, že by paní Jourová měla nějaké „silné“ portfolio a bylo by to pro Českou republiku „nějak“ výhodné, je naprosto nesmyslná. Byl by to pouze zápis s pofidérní kvalitou do osobního životopisu této paní, ale nic víc. A že bude dohlížet na dodržování hodnot EU? Jaké to vůbec jsou hodnoty? Abychom každý z nás produkovali méně CO2? Abychom si do bytu přibrali pár migrantů, které nám z Německa povinně přerozdělí? Abychom si zvykli na to, že rodina už není tatínek a maminka? Že se společnost přestane dělit na muže a ženy? Že máme umírat hrůzou z „klimatické nouze“ a klanět se jakési blouznivé Švédce? Že máme hodit do kanálu klíče od našich aut a jezdit na koloběžkách? Tohle jsou přece dnešní „evropské hodnoty“, na jejichž dodržování bude paní Jourová dohlížet a jejichž plnění bude vynucovat.

Čím bude Věra Jourová na nové pozici přínosná Čechům?

Naprosto ničím, absolutně ničím. Zmizí v oné ohromné prosklené budově Evropské komise v Bruselu a bude nám odtamtud sem tam posílat povýšené výstrahy evropských morálních gigantů. České republice bude „svědomitým“ plněním svého úkolu pouze škodit.

Nehrozí, že Jourová bude v nové pozici muset aktivně vystupovat proti Maďarsku a Polsku, tedy našim kolegům z Visegrádské čtyřky? Může její nové angažmá přinést zhoršení vztahů ve V4?

To je přece cílem a smyslem jejího budoucího evropského angažmá. Takhle si to německá předsedkyně Evropské komise von der Leyenová přála a Jourovou, které to zcela zjevně vůbec nedochází, a proto nevadí, přizvala. Dost už na rozmělnění V4 v současnosti odpracovává nová euro-německo-nadšená slovenská prezidentka Čaputová, komisařka Jourová to s radostí dorazí. A ještě se u toho bude jako obvykle tvářit nenahraditelně, neboť ona sama je přesvědčená, že se v EU ujímá náramně důležité práce. Osa působení českých politických výtečníků v Evropské komisi Telička – Kužvart (ten ale naštěstí stihl být jen pouze „very optimistic“) – Špidla – Jourová má další ponižující pokračování.

Ivo Strejček, publikováno dne 19. září 2019 v Parlamentních listech