Ideologie klimatického alarmismu, přesněji strašení lidí údajně lidmi způsobeným globálním oteplováním je jedním z hlavních témat současnosti. Velký počet jednotlivců – zejména politiků, novinářů a nekvalitních vědců – ale i řada institucí (zejména OSN a Evropská unie) a bohužel i velký business zneužívají mírné zvýšení průměrných globálních teplot, které nastalo v minulém stolení (zhruba o 0,7 °C), k radikálním zásahům do života milionů či spíše miliard lidí na celém světě. Protestů proti této ideologické, nikoli vědecké doktríně jsou ve světě publikovány každý den desítky či stovky, ale pořád je to málo. Někteří lidé mají zavřené oči a zacpané uši a žádné seriózní protiargumenty slyšet nechtějí.
Je nesmírně dobře, že se Vítězslav Kremlík nedá odradit. Že nepřetržitě píše, přednáší a diskutuje, že organizuje svůj protialarmistický blog klimaskeptik.cz. Ze všech svých sil se snaží vystupovat proti klimatickému alarmismu. Jeho už dlouholetá (ač je nesmírně mladý) aktivita je v naší neodvážné, kvůli diktátu politické korektnosti přeopatrné době velmi potřebná. Patří k malé skupince českých autorů – Kutílek, Motl, Svoboda, ale i Klaus – kteří se po boku obrovského, stále narůstajícího množství podobných „skeptiků“ na celém světě snaží ukázat faleš celé této ideologie.
Téma knihy „ Obchodníci se strachem“, jejíž nultou verzi jsem od autora dostal jako dárek k narozeninám již před dvěma roky (už tehdy jsem ji pozorně přečetl a mám ji dodnes pečlivě podtrhanou), je mimořádně aktuální. Svou kvalitou a přesvědčivostí je významným příspěvkem nejen k naší domácí, ale i k celosvětové diskusi na toto téma. Je integrální součástí širšího protestu proti tomuto útoku na lidskou svobodu. Vítězslav Kremlík dobře ví, že klimatický alarmismus není soubojem s klimatem, ale pokusem o omezení lidské svobody. Klima je k tomu jen nástrojem či záminkou.
Vítězslav Kremlík bojuje s pokusy umlčet jakoukoli kritiku této zhoubné doktríny, protestuje proti pokusům hlasy skeptiků, to znamená těch, kteří odmítají toto nové ateistické náboženství přijmout a velmi trefně (na straně 331 původního nultého vydání) říká, že v současnosti „naše média nejsou o mnoho svobodnější než v éře Rudého práva“. Ano, tak silně a tak špatně to cítím i já. Zejména proto je třeba Kremlíkovu knihu číst, a já bych dodal, číst s tužkou v ruce a studovat.
Autor v této své knize předvádí mimořádnou šíři názorů a znalostí, předvádí interdisciplinaritu v tom nejlepším slova smyslu, odvažuje se pustit do nesmírně širokého, špatně definovaného tématu. Ač student společenských věd (anglistiky a historie na Filozofické fakultě Palackého univerzity) demonstruje v této své knize velmi kvalitní přírodovědecké znalosti, což je v tomto tématu nezbytné. Patří mezi ty, kteří vidí (a propagují a dramatizují) neobhajitelnost monokauzální vazby mezi emisemi CO2 a průměrnou globální teplotou, a upozorňuje na celou řadu faktorů, které vývoj globálních teplot v čase ovlivňují.
Jeho velkou výhodou je to, že je historikem, který umí jevy současnosti zasazovat do kontextu dějin lidstva. Pro nehistoriky mohou být objevné jeho odkazy na změny klimatu v době kamenné, na klimatem vyvolané války v době bronzové, na zmizení Vikingů z Grónska, na pád Říše římské, atd. Velkým poučením pro nás pro všechny je vývoj klimatu v posledním tisíciletí, který s tím, co se děje právě dnes, velmi těsně souvisí.
Vítězslav Kremlík oprávněně kritizuje „věřící klimatického náboženství“ a i klimatologii označuje za „angažovanou vědu“ (str. 329). Průhledná, na první pohled viditelná angažovanost klimatologie (a klimatologů) tuto vědní disciplínu evidentně degraduje. Mluvím o tom ve své, předloni vydané knize „Zničí nás klima nebo boj s klimatem“ (Grada Publishing, a. s. 2017), v níž se pokouším důrazně odlišovat „standardní, svým záběrem a svými výchozími hypotézami dobře vymezené vědy (fyzika, chemie, biologie, ale i např. ekonomie) od takzvaně komplexních, multidisciplinárních či interdisciplinárních věd či disciplín“ (str. 52). Já k tomu dodávám, že tyto vědy považuji za nedisciplinované, ale to autorovi nebudu podsouvat.
Vítězslav Kremlík mluví v této souvislosti o postnormální vědě (opět jsou to myšlenky, které jsem rozvíjel ve výše citované knize v kapitole nazvané „ Diskuse ve vědě, resp. v klimatologii“). Tyto postnormální, angažované vědní disciplíny usilují o vstup do politiky. Vítězslavem Kremlíkem je to diskutováno pod heslem politika místo vědy.
Věřím, že si tato živě a přesvědčivě napsaná kniha u nás najde své čtenáře a že se stane významným příspěvkem k našemu, dosud ne příliš úspěšnému souboji s klimatickým alarmismem.
Václav Klaus, 20. března 2019.
