11/02/2019
Rozhovory
Rozhovor Václava Klause pro Lidové noviny
O eurovolbách, brexitu a zahraniční i hospodářské politice vlády


Blíží se volby do Evropského parlamentu. Je u nás silná osobnost nebo politické uskupení, které byste byl schopen a ochoten volit?

Začít by se mělo debatou o ­tom, jaký je smysl nebo nesmysl Evropského parlamentu. Od toho se odvíjí všechno ostatní. Evropský parlament není parlament, to víme všichni. Je to hra na parlament. Proto oběť někoho, kdo do něj chce kandidovat, je obdivuhodná. Člověk má pořád nutkání říkat, že každá příležitost se má využívat, tedy i Evropský parlament – z tohoto pohledu není úplně jedno, kdo do něj bude zvolen. Ale sám o sobě jsem k jeho významu velmi skeptický. Většinou je to odkladiště druhořadých politiků, pro které není dostatečná role doma. To je úvod mého názoru. Samozřejmě spoustu lidí uvažovalo, že založí nějaké strany, když ty dosavadní jim nevyhovují. Nevím, jestli se to nějak uskuteční.

Načal jste aktuální téma. Mezi europoslanci je trendem zakládat další a další nové strany. Naposledy s tím přišli pánové Jaromír Štětina a Pavel Telička. Není to přílišné drobení scény?

Zrovna tito dva pánové tím, že si zakládají vlastní strany, se předem odsoudili k záhubě. Takže myslím, že to je úplně bezvadný nápad. Doporučoval bych, aby si co nejvíce takových lidí zakládalo svou specifickou stranu do evropských voleb. To bych si velmi přál.

Vidíte u nás někoho, kdo z vašeho pohledu není druhořadým politikem a kandiduje nebo by měl kandidovat?

Nevím. Nevím. Nevidím. Neznám zřetelné politické seskupení, které by jednoznačně označovalo dnešní Evropskou unii za slepou uličku, za historický omyl. Taková strana se u nás neodvažuje profilovat. A protože si tohle myslím, tak u nás žádného svého koně nemám.

Neuvažoval jste o tom, že byste kandidoval vy sám?

Ale samozřejmě že jsme o tom uvažovali také. Ovšem už nemám pocit, že bych chtěl dojíždět jednou týdně do Bruselu autem a kodrcat se zase zpátky. To už se mi skoro nechce. Zejména role jednotlivých poslanců je tam tak marginalizována tím, jak mají šanci, respektive anti-šanci vůbec promluvit, vystoupit, něco říci. Jak mají vteřinová a ­nikoli seriózní vystoupení. Tak nevím, jestli tam je prostor něco vážného sdělit.

Koneckonců ty volby mají největší smysl pro doma. Nemají ani tak velký smysl pro to, jak dopadne hlasování mezi osmi stovkami stejně nedefinovaných europoslanců z dalších zemí. Je to jedna z platforem, jak promluvit o jistých tématech. V tomto případě logicky o tématech Evropské unie. To myslím, že je smyslem voleb a té kampaně.

Hovořil jste se synem Václavem o tom, že by do voleb šel on v čele nějakého uskupení?

Myslím, že syn vám na tyto otázky odpoví sám. Je v ODS, je v českém parlamentu a domnívám se, že to je parketa, na které chce něco dělat. A myslím si, že dnes a denně na rozdíl od jiných poslanců dělá.

Co by mělo být hlavním tématem evropských voleb?

Tématem by mělo být, jestli je smysluplné pokoušet se násilně unifikovat, glajchšaltovat hezký kontinent, který se jmenuje Evropa, a národní státy v něm. Jedině to je tématem těchto voleb a bohužel si myslím, že to takto vypointované nebude a voliči takto volit nepůjdou.

Dnes (čtvrtek) britská premiérka Theresa Mayová jedná v ­Bruselu o prolomení patu, který nastal okolo brexitu, a o­ tzv. irské výjimce. Jak může jednání dopadnout?

Nejsem prognostik, na rozdíl od pana prezidenta. Nevím to. Británie nezvládla vyjednávání s Evropskou unií. Jestli zvládnout mohla, je věc úplně jiná. Protože Unie neměla od prvopočátku nejmenší zájem na nějakém pozitivním výsledku vyjednávání. Jejím jediným zájmem bylo vytrestat a ponížit Velkou Británii. Chraň bůh, že by chtěli dojít k nějakým závěrům, které by byly výhodné jak pro Británii, tak pro Evropskou unii. Proto to nemohlo dopadnout jinak. Což podle mého názoru neomlouvá Londýn, že v ­těch jednáních nevystupoval racionálně, připraveně, koncepčně.

Jakou jinou taktiku mohla Británie zvolit, aby uspěla?

Nechci radit na dálku, co měli dělat. To je mimo můj zájem a ambice. To bych si netroufal. Prostě měla jednoznačně říci, co si přeje. Měla mít jasný názor na výsledky a ne ustupovat v jednáních o tom či onom. Co bych si přál ohledně Velké Británie, to je úplně jiná debata. V každém případě respektuji většinové rozhodnutí Britů tento mylný konstrukt evropské integrace opustit. To měl být výsledek. Po skončení jednání měla Británie být sebevědomou, suverénní zemí. Teď myslím, že se jim to strašně zkomplikovalo.

Začíná se hovořit o posunutí druhého hlasování o brexitu na pozdější termín. Sílí proto hlasy varující před neřízeným brexitem, který by mohl nastat. Obáváte se, že může tato „divoká“ varianta ohrozit i českou ekonomiku? Například exportéři už svůj strach z jejích dopadů vyjádřili.

Exportéři se logicky bojí. Každé znejistění vztahů mezi zeměmi narušuje obchodní vztahy. Myslím, že Velká Británie mohla od začátku vyjednávat racionálně o ­jisté formě zóny volného obchodu. Mohlo to být všechno dávno jasné. Oni tento přístup nezvolili a je to totální selhání britské politiky. Protože tamní scéna je rozpolcená, stejně jako samotná Konzervativní strana, a nebyla schopna přijít s rozumnou taktikou. Proto tam zůstává řada lidí, kteří říkají, že „tvrdý brexit“ je zbytečně ostré slovo. Prostě brexit bez další dohody začíná být pro mnoho Britů východiskem.

Nedá mi, abych se nezeptal na nedávná slova Donalda Tuska, který hovořil o zvláštní sekci pekla pro architekty brexitu, kteří neměli plán, co bude po něm. Je to z jeho strany adekvátní slovník?

Myslím, že každé slovo, které pan Tusk vysloví, je nesmyslné. Proto nemůže být výjimkou ani tento výrok.

Nepodařilo se mu ale paradoxně to, o co se Evropská unie často marně snaží – totiž promluvit jednou jasně a srozumitelně?

Nevím. Pana Tuska prostě nemusím.

Malinko bych změnil téma. Jste v poslední době v kontaktu se Stevem Bannonem (někdejší hlavní stratég amerického prezidenta Donalda Trumpa), který před časem spustil iniciativu, v níž chtěl spojit různé nacionalistické subjekty napříč Evropou?

Když byste dal ve vaší otázce slovo nacionalistické do jistých uvozovek a nedal tomu negativní nádech, tak bych na ni odpověděl. Takhle nemohu. Myslím, že nazývat ambice celé řady lidí v­ Evropě nacionalismem, je pro mě naprosto nepřijatelné. Ale opakovaně říkám, že vím, že se jinak používá v angličtině slovo national, nationalism – od toho, jak my od Hitlera mluvíme o nacionalismu.

Nikdy nezapomenu na to, když jsem přijel v roce 1969 do USA na univerzitu a měl jsem tam přednášku. Popisoval jsem mimo jiné naše ambice 60. let zvolit si svou vlastní cestu. A kdosi z publika se ozval: „Ale to, co tady poslouchám, tak vy volíte nacionalismus.“ A my, kteří jsme byli zrovna obsazeni vojsky Varšavské smlouvy, tak pro mě označit to, co jsme tehdy chtěli, za nacionalismus, byla v podstatě urážka, kterou jsem nechtěl akceptovat. Ale pochopil jsem už tehdy před padesáti lety úplně jiné vyznění slova nacionální, nacionalistický v tamním světě a našem. Říkám to proto, že je hodně důležité, abychom si to uvědomili. Ale k otázce: další kontakt s Bannonem jsem neměl. Zase do té míry nejsem účastníkem takovýchto jednání. To se zeptejte pana Tomia Okamury. Ten to bude vědět daleko spíš.

Ještě k tomu Bannonovi. Několik hodin jsem s ním hovořil a­říkám, že má názory na Evropu a uspořádání světa, Trumpa a lidskou svobodu opravdu identické se mnou. Takže se od něj v žádném případě neodtahuji. Pouze nejsem v aktivní politice typu, že bych organizoval takováto setkání.

V jednu chvíli se hovořilo, že mezi politiky vytipovanými pro tuto spolupráci měl být i váš syn. Proto jsem se na to ptal.

Na to vám ostře odpovím, že to netuším. Nikdy jsem to neslyšel.

Pojďme domů. Vláda nejprve štědře rozdávala benefity, nyní začíná otáčet. Aktuálně hovoří o nutnosti ušetřit okolo padesáti miliard. Sledujete ten veletoč?

Nevím, jestli to je premiérův veletoč. Ekonomika evidentně zpomaluje. Dalo se to očekávat. Míra rychlosti toho zpomalování je samozřejmě neznámá. Názor na to se mění každý den. Všimli jste si, že se právě dělá první verze státního rozpočtu na rok 2020. Velmi hrubá. Neboli základní rozpočet na 2019 začal být sestavován loni na jaře. Na ministerstvu financí je hotový někdy v létě. Na podzim se odehrává politická bitva o rozpočet. To už je víceméně hraní si s malými čísly. Neboli odhadnout loni v létě, jak rychle bude probíhat ekonomické zpomalení Německa, Evropy a nás, je vážně obtížné. Za to nikomu nadávat nebudu.

Myslím, že byly veliké chyby, že jsme propásli možnost něco si ušetřit v době, kdy ekonomika neuvěřitelným způsobem pět let po sobě rostla. Teď se předhánět v tom, kdo je o kousek chytřejší, to je strašně laciné. Ono to totiž ani není žádné předhánění se. V dané chvíli, když je evidentní, že je pět let nepřetržitého ekonomického růstu, že nastane zpomalení, je triviální od pánů Kalousků a podobných sázet na to, že dojde k velkému ekonomickému zpomalení. To je laciná sázka. Tomu bych se nepoškleboval.

Jestli premiér Andrej Babiš dneska trochu brzdí, jestli jeho ministryně financí bude ještě důslednější, jestli se jim podaří zabrzdit šílené náměty paní ministryně Maláčové, jestli se ANO podaří prosadit svou sílu vůči svému velmi svéráznému politickému partnerovi ČSSD, který hraje vyloženě lacinou kartu dělat co největší blbosti a hlouposti a čekat na to, kdy už se Babiš vážně naštve a řekne: „Já už vás vyhodím, to není racionální chování pro naši zemi.“

Nemám žádné každodenní průzkumy. Nehraji si na to. Ale přece jen mám pocit, že k jistému zklidnění situace u nás došlo.

Myslíte v politice, nebo obecně ve společnosti?

Na politické scéně. Ale i v tom, jak se veřejnost dívá na politiku a ­věci kolem nás. Najednou není největší běs veřejnosti. Pokud ho někdo zase nerozpoutá vyhazováním květin prezidenta při státním svátku a nevyvolá mítink na Václavském náměstí, tak myslím, že v zemi je relativní klid. To je nepochybně něco pozitivního. Vidíme, že lidi nenaskakují na nonstop médii vytvářené a nafukované agendy, že jednou prezident dělá špatně tohle, podruhé ovlivňuje soudce, potřetí já nevím co. Jisté zklidnění vidím a tato země by to skutečně potřebovala.

Nevím, jestli ČSSD nechce hrát tu neklidnou kartu. Protože co dělá paní Maláčová... Možná ne záměrně, možná je natolik poblouzněně více než komunistická. Protože se mi zdá, že by KSČM měla problémy schvalovat její rozpočtové návrhy. Ale ji nepodceňuji, že to dělá z důvodu záměrné provokace svého koaličního partnera. U pana Petříčka už si tak nejsem jist. Myslím, že ten Pocheho maňásek je ve vládě jen proto, aby maximálně provokoval naprosto iracionálními výkony ministra zahraničí. Myslím, že se tím jenom má pořád demonstrovat slabost pozice premiéra Babiše. A zdá se, že on bude tak dlouho napínat tětivu luku... To vidím jako obrovský problém. My jsme nikdy neměli zahraniční politiku. Vždy jsme byli odmocnina politiky Evropské unie nebo přesněji Německa. Ale co dělá Petříček se svými pochvalami banderovcům a přijímáním krymských Tatarů... A co pan prezident přidává slovy, že chce pozvat nového venezuelského kvaziprezidenta, to jsou myslím naprosté hlouposti, které bychom snad jako rozumní lidé a rozumná země po sto letech existence dělat neměli.

Paní ministryně práce Maláčová a pan ministr zahraničí Petříček jsou podle vás v uvozovkách nejslabší kusy vlády?

Naopak jsou nejsilnější. Protože oni tu vládu determinují. O ostatních v podstatě skoro nic neslyšíte. Jedna osobnost v oblasti sociální a druhá v zahraniční politice dělají velice extrémní zásahy a návrhy. Myslím, že v cizině si nad panem Petříčkem musí ťukat na čelo.

Ještě bych se vrátil k vašemu předchozímu výroku o zklidnění situace ve společnosti. Je to dáno příznivou ekonomickou situací?

Lidé nepotřebují být nepřetržitě hnáni do nějakých konfliktních situací. Ekonomika přece jen dala jisté bohatství spoustě lidí. Téměř vynulováním nezaměstnanosti vytvořila situaci, která je neznámá v celé Evropě. V tomto smyslu jistý blahobyt není výzvou k zásadním soubojům.

V poslední době se hovoří o výměně některých členů Babišova kabinetu. Křeslo se prý opět kývá třeba pod ministrem dopravy Danem Ťokem. Sledujete víc jeho práci?

Tyto věci jsou pod mou rozlišovací úroveň. Že dálnice D1 je skandál nejen Ťokův, je naprosto jasné. Je pozoruhodné, jak se najednou přišlo na to, že by se tam mohly bariéry rozšířit a jak to najednou jezdí daleko snadněji. To je důkaz neschopnosti těchto lidí. Ale souhlasím s tím, že není úlohou ministra dopravy, aby měřil, kolik centimetrů se ještě dá posunout ta či ona bariéra na dálnici. Jestli své ministerstvo zvládá, to fakt nemám žádné hlubší informace, abych to posoudil.

Rýsuje se propuštění deseti procent státních zaměstnanců. Je to správná cesta, jak ušetřit a zároveň omezit byrokracii?

O tom, že jsme přehlušeni nekonečnou byrokracií, není sebemenších pochyb. Je z čeho krájet. A myslím, že řada státních institucí by ani nemrkla, kdyby desetina lidí musela odejít. Ale jinak dobře vím, že tak jak jsou nesmyslně nastaveny parametry naší legislativy, která nonstop bují a žádá více a více úředníků, aby na legislativu dohlíželi, tak mám strach, že spousta vládců státních úřadů dokáže, že oni prostě musejí mít ten a ten počet zaměstnanců, protože mají ty a ty úkoly dané našimi zákony. Začít je potřeba jinde. U té legislativy a tam, kde se mohou škrtnout různé instituce.

Premiér razí myšlenku zcela nové vládní čtvrti v Letňanech. Je potřebná?

Pro mě je to naprostá hloupost. Vůbec ani nemám důvod se k tomu nějak silněji vyjadřovat.

Ani z konzervativního pohledu, že tady máme nějakou tradici institucí, Strakovy akademie, jichž bychom se vzdali?

No jasně. Považuji to za takový nesmysl, že jsem zásadně proti. Navíc tedy kdybychom to chtěli úplně obrátit, tak bych řekl, že by se teprve ukázalo, v kolika budovách je státní aparát v Praze rozlezlý. Kolik by tady vzniklo budov k využití aktivistickým, zeleným, genderovým iniciativám typu žižkovská Klinika. Takže kdyby náhodou Babiš chtěl tohle vystěhovat, tak tady v Praze vyvolá sto Klinik a bude to bezvadný příspěvek k pohodě a klidu hlavního města. To by se centrum Prahy stalo Klinikou.

Tomáš Tománek, Lidové noviny, 11. února 2019


Německo: mýtus a realita
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

43
100 let od založení ČESKOSLOVENSKA
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

42
Stanislava a Kamil Janáčkovi: Na bojišti evropské integrace
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku