17/01/2019
Rozhovory
Václav Klaus: Tajné služby jsou bezcenné
Rozhovor v deníku MF Dnes


Po vašem téměř hodinovém novoročním rozhovoru pro TV Prima bylo hlavní zprávou, že nevylučujete kandidaturu na prezidenta, anebo do ní tlačíte svého syna Václava. Opravdu to tak je?

Zaprvé, ten rozhovor na Primě považuji za významný a velmi obsažný. Tak na to také reaguje obrovská spousta lidí. Trval padesát dva minut a v padesáté minutě položila moderátorka otázku kandidatury na Hrad, což se stalo hlavním tématem médií. O tom ten rozhovor ale opravdu nebyl. Nemám pro vás v této souvislosti novou zprávu, tématem své prezidentské kandidatury se nezabývám jako hlavním tématem svého života. Nepovažuji ji za pravděpodobnou, i když vždy dodám slovíčka, že v politice platí: Nikdy neříkej nikdy. Stop.

Tak že by kandidoval váš syn?

Velmi si vážím politických a ideových názorů a postojů svého syna. Ale myšlenka, že by Klaus tlačil svého syna, se mi zdá „an overstatement“ (přehnané – pozn. red.). Nic takového jsem nedělal ani v tom rozhovoru na Primě.

Zdálo se, že jste tam o své možné prezidentské kandidatuře spíš žertoval. S tím, že máte občanský průkaz platný až do roku 2052, tak proč ne. Bylo to ale opravdu jen žertování, nebo myšlenku, že byste se ucházel o funkci prezidenta, nevylučujete?

Mám hrůzu, že chceme dělat vážný rozhovor, a zase sklouzáváte k téhle povrchní debatě. Je to ztráta času a čtverečních centimetrů vašeho drahocenného deníku.

Ale i když jste na Primě přímo neřekl, že kandidovat chcete, dostalo se to do všech titulků

No, to uznejte, že je dobrý výsledek.

Před námi jsou ale volby do europarlamentu. Jak popisují Hospodářské noviny v článku s půvabným titulkem Unie jde blíž k lidem, budou „referendem mezi možným posilováním nacionalismu“ a „liberálním evropanstvím“. Evropský parlament prý založil dvě webové stránky, aby lidé přišli k volbám. Jsou i dle vás tak důležité?

To, že Evropská unie vytvořila webové stránky, tak to myslím, že toho moc neudělala. Naštěstí. Za daleko podstatnější příspěvek k předvolební atmosféře považuji včerejší zprávu, podle které soudruzi z Evropské komise navrhují, abychom už konečně v daňových otázkách přešli na většinový hlasovací systém. Že to okamžitě nevyvolalo nekonečnou reakci každého demokrata v Evropě i u nás, že to není hlavním tématem dnešních médií, to se mi zdá téměř fascinující. Umožnit, aby o tom, jaká má být výše daní v České republice, rozhodovali europoslanci či eurokomisaři v Bruselu, to je přece tak zásadní zásah do všeho, že doufám, že si to všichni voliči v evropských volbách dobře uvědomí.

Možná to přebilo dění ve Velké Británii, kde premiérce Therese Mayové shodili dohodu o odchodu země z EU. Co jste tomu říkal a co to bude znamenat?

Ten výsledek byl očekávaný, i když dle mého názoru nerozumný. Všechny debaty o brexitu byly poznamenány jedním zásadním nedorozuměním. Ve smyslu, že vyjednávají dva rovnocenní partneři, kteří mají zájem o blaho lidu svých zemí a o racionální vyřešení problému. To byl fatálně chybný předpoklad. V teorii her se používají hezké výroky, že jeden typ her jsou takzvané kooperativní hry a druhý nekooperativní. Myslím, že většina komentátorů i část Britů předpokládala, že jde o kooperativní hru, že obě strany mají zájem na dobrém výsledku. Fatální omyl. Byla to z definice nekooperativní hra, kdy jedna strana má zájem maximálně ponížit stranu druhou. Evropská unie a Komise měly zájem maximálně ponížit Velkou Británii, neměly vůbec žádný zájem na dobrém výsledku. Má to i druhou stránku: Británie nebyla schopna racionálně vyjednávat. Ale Evropská unie nechtěla vyjednávat. Ta chtěla Velkou Británii a všechny další potenciální zájemce o odchod z EU maximálně ponížit a vytrestat.

Jaký to může mít další průběh? Část Britů už mluví o možnosti druhého referenda.

Opravdu nevím. Jakákoli úvaha je věštění z věštecké koule, kterou nemám. Vím, že je Velká Británie fatálně rozpolcena. Je mnoho důvodů si myslet, že to Britové odpískají. Na druhé straně si mnozí z nás mysleli, že nemohou tak dobře zvolit v referendu o brexitu, takže možná budeme překvapeni i teď.

V Česku před pěti lety přišlo k eurovolbám jen 18 procent lidí. Jak důležité budou nyní?

Výchozí teze je jasná: čím více se do Evropského parlamentu dostane poslanců, kteří mají kritický pohled na dnešní strukturu, politiku a chování EU, tím lépe. Samozřejmě budu fandit všem, kteří budou v kampani vystupovat eurokriticky. Myslím ale, že u nás bohužel nevzniká důsledná proti EU strana. ODS to není. V žádném případě to není ANO ani ČSSD. Opět budu mít problém někoho v evropských volbách volit. Každopádně kampaň u nás nebude významná z hlediska výsledku. Je vlastně jedno, jestli ANO či Okamurova SPD bude mít o europoslance více a TOP 09 méně. Jde jen o to, zda kampaň umožní veřejné nastolení některých zásadních otázek ohledně naší budoucnosti ve stále více se integrující Evropě.

V uplynulých měsících se pracovalo na novém uskupení, v němž by kandidátku do eurovoleb vedl váš syn Václav a podíleli se na ní i Strana svobodných občanů a Realisté. Nakonec z toho sešlo. Měl jste o tvorbě takové kandidátky informace a nemrzí vás, že do toho nakonec Václav Klaus mladší nešel?

Neměl jsem o tom žádné informace a nevím, jestli to není spekulace. Se svým synem jsem o této věci neprohodil jediné slovo. Komentuji jeho různé politické výroky a jeho pravidelné pondělní komentáře pro Novinky.cz. Teď jsem mu poslal esemesku, v níž jsem mu chválil mimořádně úspěšný pondělní komentář o šílené žižkovské Klinice. To mě zajímá. Protože co se děje kolem té Kliniky, ty výroky, které zaznívají bez trestu – nemyslím tím zavření do vězení, ale tvrdou kritiku – to je neuvěřitelné. Zaznívají výroky o fetišizaci vlastnictví, o demokratizaci vlastnictví. Proč nikdo neřekne, že jsou to výroky, které bychom si po pádu komunismu vůbec nedovedli představit. Nemyslím, že by se v prvních letech po roce 1989 představitelé KSČM odvážili vyslovit, že by byli pro demokratizaci vlastnictví a že odmítají fetišizaci vlastnictví. To si tehdy nedovolil nikdo. To je totální popření ducha a principů naší radikální politické, ekonomické a ideové transformace po listopadu 1989. Toho se velmi bojím.

Čím to, že se kolem Kliniky – partou squaterů obsazené budovy Správy železniční dopravní cesty – tak našlapovalo a neudělalo se zákonné rychlé a razantní řešení?

Žijeme v politicky korektním světě, ve světě neuvěřitelné moci standardních médií i sociálních sítí. Politik ví, že když pošle policii, aby vyklidila Kliniku, bude za to karikován, zesměšňován, napadán. Jakmile policie něco udělá, bude označena za brutální a nedemokratickou. Bude to přirovnáváno k lednu 1989, kdy byl Palachův týden, a tak dále. Politici jsou neodvážní a zkrátka se toho bojí. U nás možná víc než kdekoli jinde na světě. Protože přece jen francouzská policie zasáhne, naše nikoli. Je to neodvaha politiků. Mimochodem, Kliniku považuji za neskonale důležitější než Evropské volby.

Nicméně ke Klinice už jste svůj postoj řekl, takže se vraťme k eurovolbám. Kolem Vánoc se objevily spekulace, že byste nakonec do Evropského parlamentu mohl vést kandidátku vy sám. Nelákalo by vás to?

Někdy v roce 2002 jsem přemítal, zda mohu vydržet sedět v českém parlamentu, a říkal si, že snad by byla varianta zkusit ten evropský. Naštěstí jsem byl zvolen prezidentem republiky a k vážnému rozhodování o těchto věcech nemuselo dojít. Dnes považuji Evropský parlament za antiparlament. A vím, že role jakéhokoli jednotlivce tam není ani marginální, ale nulová. To není parlament, tam se nediskutuje, tam poslanci nemohou vystupovat s vážnými projevy. To jsou všechno nomenklaturou evropského politického systému zorganizované a připravené debaty, kde mluví jenom vyvolení. Myslím, že být v Evropském parlamentu je ztráta času. My potřebujeme vybudovat silný domácí parlament, který by řekl Evropské unii NE. Navíc představa, že bych dojížděl každý týden 800 nebo kolik kilometrů do Bruselu, mi připadá neúnosná.

Z dob, kdy jste býval prezidentem, si nepamatuji jedinou vaši přestřelku s ředitelem některé z bezpečnostních služeb. Jak vnímáte spory Miloše Zemana se šéfem BIS Michalem Koudelkou či s ředitelem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušanem Navrátilem?

Zaprvé jsem v podobných situacích nevolil navenek takový ostrý tón, jaký používá dnešní prezident. Nicméně z těch několika vět, které proběhly veřejně v médiích, mám pocit, že má na práci všech našich bezpečnostních služeb – ať už se jmenují jakkoli – prakticky shodný názor jako já. Já je považuji za bezcenné. Jejich materiály jsem nikdy nečetl, protože jsem nechtěl ztrácet čas bezcennými zprávami, které většinou neobsahovaly vůbec nic zajímavého, vůbec nic přínosného. Většinou byly jen papouškováním názorů z médií, a to ještě v horší verzi. Takže na rozdíl od pana Špidly a dalších politiků jsem se zprávami těchto služeb nikdy nezabýval.

Takže souhlasíte se Zemanem, že jsou to „čučkaři“?

Čučkaři není moje slovo. Miloš Zeman někde v médiích řekl, že to je slovo mého syna. Stejně jako lepšolidi. Ale já to od syna nikdy neslyšel. Nicméně nevěřím zprávám těchto služeb, stejně jako nevěřím zprávám podobných amerických či britských služeb. Prostě to není můj svět. Nikdy jsem do něj nechtěl zapadnout, vždy jsem měl pocit, že politika se má hrát nahlas a před veřejností. A všechny teorie zákulisních her jsou pro mě nepřijatelné. Třicet let mě přesvědčilo, že mám pravdu.

Ředitel NÚKIB Navrátil oznámil, že bezpečnostní hrozbou může být používání hardwaru a softwaru čínské firmy Huawei. Na to se začaly nabalovat další věci…

(skáče do řeči) Nechte mě zareagovat na ten výrok. Považuji ho za směšný a dětinský. Nic víc k tomu říci neumím. To jsou lidé, kteří si jako děti hrají na písku s různými hračkami. Já samozřejmě žádný mobil Huawei nemám a nikdy jsem ho ani neviděl, používám starou dobrou tlačítkovou Nokii, tak mně snad žádná taková věc nehrozí. Ale jelikož lidé jako já tráví denně hodiny a hodiny studiem nejrůznějších textů, jejichž pomocí si dlouhodobě utvářejí názory na svět, tak myšlenka, že by mě mohl ovlivnit tweetující hacker z Číny jednou větou, je tak dětinská, že bych ty lidi poslal na nějaké vyšetření.

Tou hrozbou spíš bylo myšleno, že lze pomocí hardwaru a softwaru sledovat a ovlivňovat různé věci. Není to vážné?

Teď si představte, že Čína se sto čtyřicetkrát větším počtem obyvatel, než má Česká republika, může mít zájem sledovat, co se tady děje. V jakém pohledu? Ve své nejbujnější fantazii si to nedovedu představit. Myslím, že pro Čínu je zemička jako Česko zrnko v písku. A že by tady objevovala tendence, že sílí jedna politická strana na úkor druhé nebo se připravuje nějaký geniální průnik v technologiích či kosmickém výzkumu, to je opravdu zajímavá věc tak pro školáčky, ale nikoli pro vážně uvažující lidi. Tyhlety tajné služby holt musí sem tam s něčím takovým přicházet, protože jinak by si vůbec neospravedlnily důvod své existence a miliony, které stojí daňového poplatníka v naší zemi. Takže to za vážné opravdu nepovažuji.

Petr Kolář, publikováno v deníku MF Dnes dne 17. ledna 2019.


Václav Klaus stále na cestách
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

43
100 let od založení ČESKOSLOVENSKA
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

42
Stanislava a Kamil Janáčkovi: Na bojišti evropské integrace
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku