14/01/2019
Rozhovory
Ivo Strejček pro Parlamentní listy: Západ by měl v sobě vidět méně výjimečnosti
pro Parlamentnilisty.cz


Na konci roku 2018 vyvolal velkou odezvu plán Donalda Trumpa stáhnout vojáky ze Sýrie. Co na to říkáte?

Jedním z předvolebních slibů Donalda Trumpa bylo postupné ukončování vojenských angažmá americké armády ve světě. Poté, co už zejména Rusové s Asadovou armádou porazili Islámský stát, Trump správně usoudil, že je americké vojáky z problematické mise třeba stáhnout domů – přesně v duchu svých slibů. Jeho rozhodnutí se mi líbí a schvaluji jej.

Trump je ovšem kritizován, že v Sýrii uvolňuje místo Putinovi a Íránu, případně ještě Turecku. Je tedy rozhodnutí o ústupu USA moudré?

Ruská úspěšná vojenská operace proti Islámskému státu na straně vládních vojsk Asada byla správná, protože skutečně přispěla ke zničení Islámského státu. Rusům jejich angažmá velmi pomohlo k návratu do prostoru, který se v Sýrii uvolnil chybným americkým postupem Obamovy administrativy. Proto o obsazení nějakého „volného“ místa v Sýrii již není třeba mluvit.

Jak bychom, jakožto západní koalice, měli postupovat?

Měli bychom sami v sobě vidět méně „výjimečnosti“ a s pokorou se vrátit k řešení našich vlastních problémů, kterých sami máme až nad hlavu. Měli bychom přestat vidět za každým rohem úhlavního nepřítele a měli bychom si znovu připomenout, že řešit spory válečnými intervencemi téměř okupačního charakteru prostě normální není.

Co nám říká chování Kurdů, kteří v reakci na Trumpův krok do jimi kontrolovaných oblastí pozvali Asadovy vojáky, neboť se bojí vpádu Turky podporovaných rebelů?

Chování Kurdovů je pochopitelné. Jednak proto, že pro předcházející americké prezidenty byli vždycky skupinou, kterou Američané k dosažení svých zájmů zneužili, aby na ně a jim dané sliby v dalším okamžiku zapomněli. Asad je legitimním prezidentem Sýrie, jeho armáda je vítěznou silou, Kurdové jednáním s ním hledají garance proti Turkům, se kterými mají také své zkušenosti.

Generál Stanley McChrystal zkritizoval stažení amerických vojsk ze Sýrie. Řekl, že kdykoli v posledních 60 letech USA někde uvolnily místo, byl z toho problém, ztráta stability v daném regionu, atp. Hrozí podobná věc i v Sýrii, nebo tam pořádek zjedná Rusko, případně někdo jiný?

To je výraz myšlení amerických neokonů a internacionalistických Demokratů: vyvážet prostřednictvím politiky dělových člunů své představy o demokracii a mocenském uspořádání v té které zemi. Trump takovou politiku zjevně nesdílí a odmítá ji. Nakonec i to je jeden z důvodů, proč se dostává do sporu s některými svými „silovými“ spolupracovníky i médii, pro které je pěstování americké „výjimečnosti“ podstatou jejich živnosti. Součástí našeho přemýšlení o budoucnosti Sýrie by mělo být vědomí, že v Sýrii si musí zjednat pořádek Syřané sami. Pokud k tomu nedojde, bude to stále neklidná část světa. A možné budoucí politické angažmá Ruska? Tím, že Západ v Sýrii pokazil na co sáhnul, tím, že Američané fakticky vyzbrojovali kdekoho včetně Islámského státu a tím, že Rusové v jistém okamžiku sami do konfliktu vstoupili, aby podpořili svobodně a demokraticky zvoleného prezidenta, tím vším si Rusové fakticky už napravili své renomé v oblasti. Ruská diplomacie si počínala daleko zručněji než ta americká. Stažení Američanů ze Sýrie snad může být i jedním z kroků, který očistí americkou tolik poškozenou pověst v regionu.

Vladimir Putin poslal Donaldu Trumpovi novoroční dopis, ve kterém ho vyzývá k širokému dialogu. Putin v dopise zdůraznil, že vztahy Ruska a Ameriky jsou „nejdůležitějším faktorem pro strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost“. Můžeme v roce 2019 očekávat vřelejší vztahy mezi oběma zeměmi? A co by jejich sblížení mohlo vyřešit?

To je přece skvělá zpráva a měli bychom ji pouze přivítat. Tedy pokud nepodléháme představám, že každým stromem číhá nějaký zločinný Rus. Moc bych si napravování vztahů USA-Rusko přál a odhaduji, že si to snad i přeje Donald Trump a miliony obyčejných Američanů. Moc si toho ovšem neslibuji. Část americké politiky a amerických médií udělají všechno proto, aby ke zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi nedošlo.

Zkoumání ruského vlivu na kampaň Donalda Trumpa se zadrhává. Speciální vyšetřovatel Robert Mueller zatím s žádnými konkrétními závěry týkajícími se přímo Donalda Trumpa nepřišel. Zatím se prokázalo „jen“, že Trumpův poradce Paul Manafort pral špinavé peníze. Sám Trump vyšetřování od počátku označuje za nepodložené a zbytečné. Jak lze vnímat to, že od května 2017 Muellerův tým nedokázal na Trumpa nic najít?

To je přesně ono, o čem jsem mluvil před chvílí. Kdyby bylo možné vystopovat jakýkoliv prokazatelný vliv Ruska na chod americké vnitřní politiky, už by se tak dávno stalo. Muellerova komise je novodobou variantou komise republikánského senátora Josepha McCarthyho ze začátku 50. let minulého století, která tehdy zkoumala tzv. „protiamerickou“ činnost „komunistických špionů“. Nikdy nic neprokázala, pouze vyprovokovala nenávistnou kampaň. Muellerova komise je obdobou. Je nástrojem útoků na amerického prezidenta, je jedním z chtěných mechanismů, jak dále vyostřit už opět probíhající studenou válku.

Končící německá kancléřka Angela Merkelová v novoročním projevu uvedla, že Německo se pokusí celosvětově převzít větší zodpovědnost při řešení celosvětových problémů. Je to dobře? A jde o reakci na určité oslabování Evropy na světovém kolbišti?

Posilování německého angažmá při řešení celosvětových problémů musíme sledovat bedlivě, ostražitě a s nedůvěrou. Už s ohledem na to, jak turbulentní začíná být politická situace uvnitř Německa samotného. Merkelová sice bude všude tvrdit, že hájí jakýsi „evropský“ zájem, on to však bude především zájem německý. To Německo bude – na základě svých zájmů – rozhodovat, co je „celosvětový“ problém a z pozice zejména svých zájmů bude k jejich řešení přistupovat.

Analytik Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty varoval, že rok 2019 bude pro českou bezpečnost horší, Rusko a Čína tu prý mají své služebníky, mezi něž Janda kromě komunistů řadí i prezidenta Zemana. Obě velmoci prý v roce 2019 zaútočí, neboť jim běží čas. Máme se tedy obávat zvýšeného tlaku Rusů a Číňanů, je to reálná hrozba?

Jakub Janda se svými Evropskými hodnotami je hlásnou troubou někoho, kdo je za hlásání nejrůznějších hloupostí platí.  

V Hospodářských novinách zaznělo, že vláda se prý bojí rozhodnout o jaderném tendru. Česku v případě nečinnosti hrozí, že bude elektřinu dovážet. Co s tím dělat? A komu by bylo bezpečnější tendr přidělit?

Zaprvé: jadernou energetiku jako významný zdroj elektrické energie pěstovat máme. Nesmíme si nechat namluvit, že bez ní jsme schopni zajistit svoji energetickou budoucnost. Zadruhé: je v zodpovědnosti vlády, aby rozhodla. Nikdo jiný to za ni neudělá. Má mandát vzešlý z voleb, ze své odpovědnosti se nevylže. Zatřetí: tendr by měl získat ten, kdo nabídne nejbezpečnější technologii a nejlepší podmínky.

Premiér Andrej Babiš volá dlouhodobě po tom, aby se Evropská unie změnila. Chce také, aby byla posílena role členských států. Je to rozumný návrh, mají dnes jednotlivé členské státy málo pravomocí? A imponuje Babišův přístup euroskeptikům?

Premiér Babiš po něčem takovém dlouhodobě, to slovo dlouhodobě zdůrazňuji, nevolá. Andrej Babiš bude volat po čemkoliv, o čem si myslí, že mu u voličů prospěje. Vůbec si o něm nemyslím, že je jakýmsi plamenným zastáncem národního státu. A pokud už na evropských radách procitnul, že v EU jsou pravomoci členských států permanentně oslabovány, bylo by to jenom dobře. Pak by nám k tomuto svému procitnutí měl i dodat vysvětlení, proč jeho europoslanci ANO sedí v nejfanatičtější proevropské frakci liberálů Verhofstadta, pro které jsou slova jako národní zájmy a národní stát sprostými slovy. Takže ne podle slov, ale podle činů poznáte je.

Často zaznívá názor, že Babiš Evropskou unii potřebuje kvůli dotacím. Nedávno ale byly Agrofertu v mediálně velmi propírané kauze dotace zastaveny. Je možné, že se Babišův postoj k EU „změkčí“ a že český premiér ve skutečnosti opozicí proti dnešnímu unijnímu establishmentu není, nebo jde o zcela vážnou pozici?

Já si myslím, že Andrej Babiš je fakticky oportunní politik, který sleduje své zájmy a vše ostatní je mu dost jedno. Člověk názorově nepevný, těkající, nestálý. A taková je a bude i jeho pozice k EU.

Hovoří se o špionáži ze strany Číny. Firma Huawei byla označena Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost za bezpečnostní riziko. Jde o reálnou hrozbu? Jak to lze srovnat s kauzou Prism, na kterou upozornil americký whistleblower Edward Snowden? Není to tak, že vlády všech velmocí mají otevřenou cestu do velkých technologických firem a je to tedy s trochou nadsázky jen o tom, zda chceme, aby nás raději odposlouchávali Američané, nebo Číňani?

Nevím, o jak vážnou hrozbu jde, žádné speciálnější informace nemám. Mě na tom všem pouze překvapuje, s jakou ochotou instituce, které by měly z podstaty své práce být neviditelné, pouze ji „dělat“ a o výsledcích v patřičném režimu informovat pouze ty, kterým jsou jejich informace určeny, mediálně vystupují a výsledky „své“ práce propírají před veřejností. Právě to jejich mediální producírování považuji za nepřijatelné a proto celé kauze Huawei prostě nevěřím, jakkoliv si o šmírování skrze nejmodernější technologie nedělám žádné iluze. Ani od Číňanů, ani od Američanů.

Jak lze vnímat schůzku Andreje Babiše s čínským velvyslancem a zejména pak následné vyjádření čínské strany, kdy to vypadalo, že se Andrej Babiš Číně klaní? Podlézá oficiální česká politika Číně?

Když české bezpečnostní struktury vytroubí do světa informaci o tom, že Huawei napomáhá špionáži, mají to vysvětlit a podložit důkazy. A protože k tomu říci asi víc nemohou, neměly o tom veřejně mluvit vůbec a měly informovat pouze ty, kterým takové důkazy předložit mohou. Takže to vše čínská strana bere jako poškozování obchodních zájmů a chce důkazy. Dokonce bych se na celý problém chtěl podívat z jiného úhlu. Myslím, že je to na závažný pohovor premiéra s původci této informace z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost s vyvozením zodpovědnosti.

Prezident Miloš Zeman ve svém Vánočním poselství kritizoval tzv. „lepšolidi“, kteří nám diktují, jak tu máme žít. Jsou tu takoví lidé? A co k jeho kritice říci, byla na místě?

My v českém překladu skutečně lepší slovo vystihující podstatu toho, co Němci nazývají slovem „Gutmenschen“ a Američané „do-gooders“, než „lepšolidi“ asi nemáme. Každopádně jde o „rozsévače dobra“ ať se nám to jejich „dobro“ líbí, nebo ne. Jde fakticky o lidi, kteří si povýšeně sami o sobě myslí, že jsou čímsi lepším, že vědí víc, že jsou vyvoleným předvojem nás ostatních, kteří jsme natolik „zaostalí“, že podstatu jimi servírovaného „dobra“ ve své malosti nechápeme. Takových sebou samými „vyvolených“ máme kolem sebe dost a dost. Ovšem obyčejný zdravý rozum normálního člověka „lepšočlověka“ na míle daleko bezpečně cítí a nedůvěřuje mu. Konec konců i politická uskupení programově založená na „lepšolidství“ mají v Čechách jepičí život. Na druhou stranu právě „lepšolidským“ stranám je třeba přiznat, že se umí vždy pružně a hbitě zařídit -  přejmenují se a politiku o to vehementněji ovlivňují dál.

Vypadá to, že společnost je opravdu natvrdo rozdělena na dva tábory. Prezidenta zhruba polovina národa takřka adoruje, druhou polovinu znechucuje. Měl by rok 2019 být rokem konce Miloše Zemana?

Tak za to poděkujme fanatikům, kteří nás přesvědčovali o blahodárnosti přímé volby prezidenta. A neobstojí jejich chabá obhajoba, že to dělení způsobuje Miloš Zeman sám - ne přímá volba z principu. Každý člověk, který zastává silné názory, rozděluje. Na tom není nic divného. A to říkám s vědomím, že nesouhlasím s drtivou většinou názorů Miloše Zemana. Mimochodem, zkusme se v kontextu zkušeností s přímou prezidentskou volbou kriticky zamyslet i nad prezidentovou utkvělou představou, že přímou volbu je třeba zavést i pro volbu starostů, primátorů a hejtmanů. Rozvrat našeho politického systému by byl dokonán, rozpad letitých přátelských vztahů mezi lidmi by byl dokončen.

A přes svůj názorový nesouhlas s prezidentem Zemanem mu nepřeji nic zlého. Přeji mu hodně zdraví a přeji mu, aby svůj mandát dotáhnul do konce, neboť k jeho výkonu získal většinovou podporu ve svobodných a tajných volbách. To respektuji.

Ani tento předvánoční čas se neobešel bez teroristických útoků. Co se pachatelů týče, jednalo se o imigranty, nebo občany Evropy s migrantským pozadím. Máme se radikalismu ze strany nepůvodních obyvatel Evropy obávat i nadále? Na druhou stranu, v Německu na Nový rok najel automobilem do lidí většinový občan, cílil na chodce neněmeckého původu. Hrozí tedy i nebezpečí odvetného extremismu?

Připomeňme si, že prozatím ty nejkrvavější teroristické útoky spáchaly děti migrantů, kteří se v naší civilizaci už narodili. Spáchali svá ukrutenství proto, že naši kulturu z různých důvodů nenávidí, nesrostli s ní, nepatří k ní, opovrhují jí. Není důvod si myslet, že masová migrace bude mít jiné důsledky. A protože to mnozí politikové nechápou, latentní odpor běžných lidí proti migrantům oprávněně sílí. A tohle všechno dohromady bude příčinami vytváření nesmírně riskantního a třaskavého prostředí. Ano, v tom já vidím velké nebezpečí, které není ničím chimérickým. Je již, bohužel, nebezpečím reálným, existujícím a počtem mrtvých i měřitelným.

Co bychom si v roce 2019 měli přát, co se týče geopolitického hlediska? Na co si dát pozor, čemu se bránit?

Přál bych si, aby zahraniční politika Donalda Trumpa byla přinejmenším tak úspěšná, jako v roce 2018. Průlom v jednání se Severní Koreou, odchod ze Sýrie, zdrženlivost ve snahách stupňovat napětí s Ruskem skrze Ukrajinu. Měli bychom ubrat plyn v tlaku na Rusko a pokusit se objektivněji posoudit, zda jsou naše vztahy s Ruskem zatěžovány jednostranně pouze Rusy samotnými. Uvidíme, zda se v roce 2019 dočkáme racionálnějšího vyhodnocení působení NATO v Afghánistánu. Je nezbytné nutit naše politiky, aby zastávali jasnou politiku v odmítání masové migrace. Měli bychom si přát, aby se Britům zdárně a úspěšně podařilo odejít z EU. A i v roce 2019 bychom si měli co nejostřeji uvědomovat, že existence samostatného českého státu není něčím samozřejmým, že jeho samostatné bytí si budeme muset na EU stále důsledněji vyvzdorovávat i vybojovávat.

Marek Korejs, Parlamentní listy, 11. ledna 2019


Václav Klaus stále na cestách
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

43
100 let od založení ČESKOSLOVENSKA
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

42
Stanislava a Kamil Janáčkovi: Na bojišti evropské integrace
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku