Prosincové číslo Newsletteru IVK přináší již tradiční předvánoční anketu „Kniha roku“.
Knih vychází stále víc a víc, ale kvalitního čtení je málo. A zorientovat se alespoň trochu v oné změti, do níž tiskárny a nakladatelství vychrlí každý měsíc další stránky, je prakticky nemožné. Chybí diskuse autorů, chybí zásadní recenze i respektovaní „recenzenti“. Možná někde existují, ale do širšího veřejného prostoru nepronikají, diskuse o literatuře v podstatě neexistuje. Určitě jí není cílené vyhledávání si blogů toho či onoho blogera. Ostatně v jedné z našich letošních diskusí v rámci Rozmluv na Hanspaulce jsme konstatovali „žalostný stav a ohlas české literatury ve společnosti ostře kontrastující se zásadní úlohou spisovatelů a literátů v minulosti.“ Václav Klaus mluví dokonce o tom, že „žijeme v post-knižní éře“. Podle Milana Knížáka zase „řada dnešních knih působí grafomansky. Mají většinou zajímavý titul, ale jalový obsah.“
I z toho důvodu považujeme dílčí „předvýběr“ našich respondentů za zajímavý a užitečný. Věříme, že bude tento náznak literární diskuse pro někoho inspirací, třeba i k posledním chybějícím vánočním dárkům. Možná by ale stálo za to anketu v příštím roce rozšířit na „kulturní počin roku“. Koneckonců na divadle, v kině či kdekoli jinde je situace podobná jako na knižním trhu.
Se jménem významné literární osobnosti Maďarska a střední Evropy 19. století básníka Sándora Petöfiho je spojen i překlad Budapešťského projevu Václava Klause v úvodu tohoto vydání, s nímž vystoupil jako laureát Petöfiho ceny za rok 2018. Václav Klaus v něm nachází paralely mezi národněosvobozeneckým úsilím střední Evropy druhé poloviny 19. století a dneškem. Knižní téma uzavírá svou krátkou anotací na fotografickou knihu Královské město Most, město uhlím prokleté Ivo Strejček v závěru čísla.
Vážení čtenáři, přeji Vám inspirativní četbu tohoto „literárního“ vydání a požehnané Vánoce a vše dobré v novém roce.
Filip Šebesta
