30/11/2018
Ostatní
Aleš Valenta: Německo - výměna stráží, vše při starém


Po Angele Merkelové, která ohlásila odchod z postu předsedkyně CDU po nedávných citelných ztrátách CDU v hesenských volbách, se k podobnému kroku rozhodl i předseda sesterské CSU Horst Seehofer. V obou případech by však bylo omylem očekávat v souvislosti s jejich nástupci jakékoli podstatnější změny v německé politice. Seehoferovým nástupcem se stane nynější bavorský premiér Markus Söder, který od podzimních zemských voleb vládne se stranou Svobodných voličů (Freie Wähler). Ti budou vyvíjet mírný tlak na výraznější obhajobu zemských zájmů, ale jinak se bavorská politika změní patrně jen v detailech.

CDU je mohutný tanker, který si zvolna razí cestu německou konsensuální politikou. Ke změně kursu mírně vlevo zavelel v sedmdesátých letech nový předseda Helmut Kohl. V roce 2000 se prodrala ke kormidlu Merkelová a s neuvěřitelnou lehkostí prosadila obrat ostře doleva s cílem sebrat vítr z plachet druhé Volkspartei, sociální demokracii. To se podařilo dokonale. Programově naprosto bezradná SPD se dnes potácí v průzkumech mezi 10-20 %, přičemž její nynější předsedkyně je produktem hluboké personální krize strany. Napravo od CDU vyrostla Alternativa pro Německo (AfD) a nalevo v poslední době prudce posílili Zelení. Na obzoru se již rýsuje spolková koalice CDU/CSU/Zelení, čímž bude politická revoluce Merkelové, která od počátku své kariéry tíhla k zeleným programovým pozicím, definitivně završena.

Ale nejenom CDU, nýbrž celá německá politika se v éře Merkelové dramaticky posunula doleva. Radikální feminismus, zrušení povinné vojenské služby, odvrat od atomové energie, fanatický boj proti změně klimatu, sexualizace výuky na školách a samozřejmě ohromný posun k islamizaci Spolkové republiky. Stručně řečeno – náplní německé politiky se stala v plném rozsahu kulturní revoluce z roku 1968. Mohlo se to stát tak rychle a snadno proto, že němečtí politici měli přitom skoro bezvýhradnou podporu sedmé velmoci, univerzitních a akademických elit i umělecké obce. Celý (západo)německý establishment si bez potíží osvojil radikálně progresivistická východiska a s rostoucí agresivitou se vymezuje proti pravicově občanské AfD.

AfD je předmětem útoků od svého vzniku v roce 2013 a čím je úspěšnější, tím se jejich intenzita zvětšuje. Když se nedávno v Saské Kamenici (Chemnitz) zapojila do organizace protestů proti zavraždění německého občana migrantem, došlo k okamžité masivní mobilizaci celého mohutného společensko-politického soukolí, o které se vládnoucí elity opírají. Média uplatnila jako vždy širokou škálu manipulativních technik od předstíraného pochopení pro besorgte Bürger (ustaraní občané – ironické označení těch, kteří odmítají migrační politiku vlády), až po brutální lži typu pogrom na migranty! Zároveň zazněl jednotný hněvivý chór kartelových politiků od CDU až po Levici (die Linke), odsuzující demonstranty paušálně jako pravicové extremisty a nazis. Aktivizovala se Antifa a pokrokoví hudebníci promptně uspořádali v Saské Kamenici „antifašistický“ koncert. Někteří podnikatelé začali ve svých firmách organizovat politická školení, aby svým zaměstnancům vysvětlili, že je nemožné poctivě pracovat a budovat v SRN multikulturní pokrokovou a ekologicky uvědomělou společnost, a přitom být členem či stoupencem „pravicově extremistické“ AfD.

Nedávno se podařilo redaktorům časopisu TichysEinblick objasnit pozadí kratinkého videa, na němž byl zdokumentován údajný hon na migranty v Saské Kamenici. Toto video posloužilo mediálnímu mainstreamu k rozpoutání hysterické kampaně proti pravici, jakož i Merkelové k likvidaci dnes již bývalého šéfa Úřadu na ochranu ústavy Maaßena. Ve skutečnosti šlo o náhodně zachycený střet se dvěma migranty, kteří začali účastníky smutečního pochodu za zavražděného Němce Daniela Hilliga vulgárně urážet, což si někteří z nich nechtěli nechat líbit. K videu zveřejněnému v rámci uzavřené internetové skupiny se záhadným způsobem dostala Antifa, která jej s vylhaným komentářem pověsila na web. Maaßenovy výhrady vůči obsahu i cíli záhadného videa byly tedy zcela oprávněné. Ale v zemi, kde pravda už delší dobu neznamená nic, zato progresivistický „boj proti pravici“ vše, se jako člověk obviněný z nadržování AfD musel poroučet.

Podezření ze sympatií k AfD, což se rovná populismu či dokonce pravicovému extremismu, je v dnešní SRN velmi nebezpečná záležitost, která může snadno znamenat konec kariéry či ztrátu zaměstnání. Němci to vědí, a proto mlčí a nechávají si vše líbit – od migrační pohromy až po nejnovější mediální a politické lži kolem saskokamenických událostí. Ve společnosti ochromené strachem pak úřady snadno prosazují boj proti pravici jako úkol všech „demokraticky smýšlejících“ občanů. Je ale nutno přiznat, že mnoha německým voličům se daří dobře, politiku vlády podporují ve všech jejích aspektech a nadále obdivují svou „Mutti“ Merkel. Jiná situace je ovšem v nových spolkových zemích, kde si nemálo bývalých východních Němců začíná připadat jako v pozdních letech komunistické NDR.

Boj proti praviciberou vážně zejména mnozí učitelé, což je profese, kde mají tradičně silné zastoupení SPD a Zelení. Není divu, že na základních a středních školách se množí případy, kdy jsou žáci vystaveni brutální politické propagandě proti AfD; např. tím, že učitel přijde na vyučování v tričku s nápisem Fuck off AfD. Politici AfD v některých zemích na to reagovali kontroverzním, ale pochopitelným způsobem: zřídili internetové portály, kde mohou postižení žáci nebo jejich rodiče anonymně nahlásit jména dotyčných učitelů a popsat jejich činnost. Establishment se rozhořčuje nad domnělým naváděním k udavačství a jako vždy mává nad hlavou klackem nacismu, ale počínání dotyčných učitelů, které je ve flagrantním rozporu s příkazem nestrannosti při výuce, jeho reprezentantům zjevně nevadí.

Po nedávných zemských volbách v Hesensku AfD završila svůj ojedinělý triumf: během čtyř let se jí podařilo usadit se zároveň ve všech zemských sněmech a v Bundestagu, což kromě CDU a SPD žádná jiná politická strana nedokázala. Nyní ale AfD stanula na křižovatce. V západních spolkových zemích narazila na hranice svých možností (15-18 %), hrozí jí uvalení smrtícího dohledu Úřadu pro ochranu ústavy a navíc se v jejích řadách rozhořela ostrá debata mezi stoupenci národně politického křídla, které preferuje střet s režimem, a zastánci opatrnějšího postupu, kteří zároveň patří k ekonomickým liberálům. Tato situace připomíná rok 2015, kdy se poprvé mocensky rozhodovalo mezi takto rozloženými tábory. A i tehdy platilo, že dělící linie šla namnoze po hranici mezi západními a východními spolkovými zeměmi.

Radikalizace některých politiků AfD vyplývá z frustrace, že navzdory markantním volebním úspěchům nedokážou spolkovou či zemskou politiku změnit v praxi ani o milimetr. V Durynsku, kde je AfD dlouhodobě podle průzkumů jednou z nejsilnějších stran, marně tři roky bojovala proti plánu na výstavbu obrovské mešity v centru Erfurtu. V říjnu 2018 byl však položen základní kámen, nad nímž plesal ministerský předseda Bodo Ramelow (Levice) přesvědčený, že islám patří k Německu stejně jako křesťanství a židovství. Většina muslimů, kteří si stavbu vydupali, přišla do Durynska v letech 2015–2016. Takto v praxi probíhá islamizace Německa, vůči které je AfD zatím bezmocná.

Islám bude v SRN dál posilovat a boj proti pravici bude pokračovat, ať již v prosinci stane v čele CDU kdokoli. Hlavními favority jsou generální tajemnice A. Kramp-Karrenbauerová, favoritka Merkelové, a někdejší šéf parlamentní frakce CDU/CSU Friedrich Merz, který před deseti lety vyklidil bojiště po porážce od Merkelové. Merz ale nedávno složil své bývalé rivalce poklonu za dobrou vládní práci, oznámil, že si do superzfeminizované CDU přeje dostat ještě více žen (!) a že Německo je přistěhovaleckou zemí; ostatně před třemi lety neměl vůči migrační politice německé vlády žádné podstatné výhrady.

Němci byli za všech dob přesvědčeni, že dělají vše nejlépe. V tom se nezměnili. Nedá se proto očekávat, že by od své katastrofální migrační, energetické a evropské politiky ustoupili. Jejich bližším i vzdálenějším sousedům proto nezbývá než se připravovat na problémy, které z Německa vzejdou.

Aleš Valenta, publikováno v Literárních novinách dne 29. listopadu 2018, č. 12, s. 3.


Německo: mýtus a realita
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

43
100 let od založení ČESKOSLOVENSKA
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

42
Stanislava a Kamil Janáčkovi: Na bojišti evropské integrace
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku