01/11/2018
Polemiky
Ivo Strejček: Jedovaté sliny pana Klesly


Říci, že komentář pana Klesly v Lidových novinách s názvem „Malý Klaus kritizuje velký den“ (29. 10. 2018) je mimořádně hloupý, by bylo málo. Tento komentář je i výjimečně zlý, a proto není možné na něj nereagovat.

Autor vybízí Václava Klause, aby byl „v úctě ke svobodě slova a její ochraně zdrženlivý ... zvláště pokud je odpovědný za rozpad Československa“. Říci, že je Václav Klaus odpovědný za rozpad státního útvaru, který před sto lety vzniknul, chce i v době, kdy si nikdo nic nepamatuje (nebo se tak alespoň tváří), neomluvitelnou schopnost lhát. Budiž tedy znovu připomenuto: Slováci si dlouhodobě svůj vlastní stát přáli, směřovali k němu, každý uzlový okamžik dějin Československé republiky využívali k hledání vlastní cesty k suverenitě. Polistopadový proces, který vyústil ve vznik samostatného Slovenska, Václav Klaus ani nespustil, ani neinicioval, ani nemoderoval. To činili jiní. On celý problém zdědil, a zdědil jej v době, kdy výsledky parlamentních voleb v roce 1992 ve slovenské části republiky jednoznačně prokázaly, že Slováci chtějí samostatnost za každou cenu (což ostatně slovenský parlament vzápětí demonstroval vyhlášením Deklarace SNR o svrchovanosti Slovenské republiky 17. 7. 1992). Říci v tomto kontextu, že je tedy Václav Klaus zodpovědný za rozpad Československa, je obyčejná lež.

Nahlížet na vystoupení prezidenta Zemana a premiéra Babiše ke stoletému výročí vzniku Československa jako na vystoupení, ve kterých „se oba rozhodli odložit obvyklý ostrý politický styl a zachovat se jako státníci“ je možné, protože ani jeden z nich k výročí vzniku republiky nic zásadního či podstatného neřekl. Zeman s Babišem se přidrželi obvyklých frází, pluli na povrchu událostí, předvedli znalost pár jmen a dat z historie, ale nic víc. Ani jeden se nepokusil zamyslet nad dnešní Českou republikou a ani jeden se neodvážil nastínit to, co si myslí o budoucnosti země, v jejímž čele oba stojí. Kdyby tak učinili, nemohli by se vyhnout Evropské unii a sporným výsledkům našeho členství v tomto uskupení potácejícího se od krize ke krizi. Toho se odvažuje Václav Klaus po celá léta a odvážil se toho i při příležitosti státního svátku. Takový přístup ovšem považuje Klesla za „rýpání do Evropské unie, Německa a Francie“. Útočit na Václava Klause z této pozice, to už vyžaduje mimořádnou míru zaslepenosti, neschopnosti rozumět současnému evropskému kontextu – a chtít urazit Václava Klause za každou cenu.

Václav Klaus prý, podle Klesly, „neměl prostě nic říkat“, neboť „éra vlády Václava Klause patří navíc k těm horším obdobím v dějinách naší země“, neboť „z jeho devadesátých let, nezvládnuté transformace hospodářství a dělení státu a trhu jsme se ještě pořádně nevzpamatovali, přinejmenším ekonomicky“.

Na jaké planetě Klesla žije? Copak jsou jeho zloba a nenávist k Václavu Klausovi tak nekonečné, že polistopadové období mimořádného vzepětí českého národa, výjimečně úspěšnou ekonomickou a společenskou transformaci v prosperující demokratickou a svobodnou společnost, může takto primitivně urážet? A budiž i zdůrazněno, že to je nejen urážka výsledků práce celé politické generace, v jejímž čele Václav Klaus stál, je to elitářské pošklebování se všem pracovitým lidem, kteří svým úsilím pomohli rychle a úspěšně překonat rozvaliny, které tu po komunismu zůstaly. Nebo se nemělo dělat nic? Ať se pan Klesla porozhlédne po našem okolí, ať si dá alespoň elementární práci s porovnáním výsledků ekonomických a společenských přechodů ke svobodné společnosti v okolních státech se stejnou historií. Nebo ať se pak jede podívat třeba na Ukrajinu, dnešního „chráněnce“ EU. Tam se také nic nedělalo.

Ne, proti urážkám pana Klesly a jemu podobných „pamětníků“, kteří umějí kolem sebe plivat pouze jedovaté sliny, je třeba ostře a důrazně protestovat.  Pokud Václav Klaus - jako jediný na české politické scéně - využil příležitosti stého výročí vzniku republiky k tomu, aby se nad budoucností naší země zamyslel, pak si musíme připustit, že s pány Klesly už tato země snad ani žádnou budoucnost nemá. 

Ivo Strejček, publikováno v deníku Lidové noviny dne 1. listopadu 2018


Německo: mýtus a realita
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

42
Stanislava a Kamil Janáčkovi: Na bojišti evropské integrace
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

41
IVK v roce pátém - výběr textů
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku