Z klimaticky horkých ale politicky relativně chladných srpnových dní letošního roku se v tomto čísle přenášíme do politicky horkých dní srpna roku 1968, ale také do předešlých let šedesátých nejen prostřednictvím relativně rozsáhlé ankety, ale zejména díky hutnému eseji Václava Klause –  Pražské jaro a jeho širší kontext – s jehož zkrácenou verzí autor vystoupil v dolnorakouském městě Weitra na počátku tohoto měsíce.

Zatímco výročí roku 1938 a zejména roku 1948 je snad možné z politického hlediska považovat za relativně zkonzumovaná, rok 68 žije dál. Nikoli však ten náš československý, ale západní. A žije možná dnes mnohem více než kdykoli dříve. Zásadnímu osmičkovému výročí se proto věnuje zmiňovaná anketa. Ptáme se v ní, v čem je ve vztahu ke dnešku výročí osmašedesátého odlišné od ostatních.

Z monotematičnosti srpnového čísla vybočuje jen vzpomínka na Tomáše Haase a jeho text, který nám ještě na začátku července osobně zaslal k publikování. Tomáš Haas z Československa emigroval v roce 1969 do Kanady. Ale jak o něm píše Václav Klaus, mezi našimi emigranty byl naprostou výjimkou. „Všichni byli namočeni do amerického „liberálního” světa, jen Tomáš Haas byl mezi nimi bílou vránou.“ Spojitost s rokem 68 a následným vývojem tak nakonec můžeme najít i u něj.

Ze stejného důvodu si pozornost zaslouží rovněž avízo na novou a zásadní knihu o Německu Aleše Valenty, která vyjde v půlce září a o které Vás budeme dále informovat. Diskuse událostí a dědictví roku 68 ve vztahu k německé a evropské politice totiž i ve Valentově knize hraje nepřekvapivě zásadní roli.

Filip Šebesta