27/06/2018
Ostatní
Jiří Weigl: Vystoupení na úvodním představení Manifestu IVK proti liberální demokracii


Tento manifest vznikl z textu, který jsem na téma liberální demokracie před několika měsíci napsal a poslal VK. On na něj reagoval SMS zprávou, že to není článek, ale definiční text, jakási deklarace našeho pohledu na dnešní svět. Přemýšleli jsme, co s ním udělat, a nakonec ho přetvořili v text, který máte před sebou.

Myslím, že všichni již dlouho cítíme, že se věci kolem nás, tj. nejen v ČR, ale na celém Západě, nevyvíjejí dobrým směrem. My u nás dobře cítíme, že náš dnešní svět není ten Západ, který znaly generace našich rodičů a prarodičů, ani ten Západ, který vyhrál studenou válku. V západní společnosti došlo k evidentní, velmi podstatné změně, ale všichni kolem nás se stále tváří, že se vůbec nic nestalo a neděje, že ten starý známý svobodný svět stále trvá, že je všechno v pořádku a že hrozby existují pouze z vnějšku (Rusko, Čína atd.).

Všichni ale vidíme, že poměry se mění či lépe jsou záměrně měněny zcela zásadně -  svoboda člověka a občana už není tou základní hodnotou, na jejíž ochraně společnost stojí.  Už neplatí představa, že každý má právo hledat si své štěstí, že ve společnosti má vládnout většina a vláda má vládnout se souhlasem ovládaných. Tento systém se nazýval demokracie a je rychle demontován a nahrazován systémem jiným, který používá klamavý název – liberální demokracie. Ten však vychází ze zcela jiných premis.

Jde o globální projekt přestavby lidské společnosti založený na popření minulosti, jejích tradic, stereotypů a institucí, snažící se starou společnost rozbít a obětovat ve jménu nové utopie. Komunismus se snažil rozbít ekonomické vztahy staré společnosti a na jejich troskách budovat „beztřídní společnost“, nová levice se snaží zničit dosavadní lidskou identitu a nahradit ji vlastními voluntaristickými konstrukty.

Nevěří v člověka a přirozený řád věcí, ale stojí na staré pyšné levicové ambici svět měnit podle jediné pseudovědecké pravdy na níž si činí monopol elitní avantgarda. Přestože se ohání slovem demokracie, ve skutečnosti vládu většiny odmítá. Společnost rozbíjí na společenství nejrůznějších menšin a jako hlavní mechanismus společenské koordinace nastoluje byrokratickou regulaci a omezování svobodného lidského jednání pod záminkou boje proti diskriminaci a prosazování „dobra“.

Svobodná vůle a chování jednotlivce jsou na překážku, je třeba trvalou převýchovou a sociálně inženýrskými experimenty vytvořit zcela nového člověka.

Veškerá minulost, historie, tradice atd. překážejí cestě vpřed a jsou proto potlačovány, zašlapávány a zamlčovány. Stejný boj se vede s institucemi staré společnosti – rodinou, národem, náboženstvím atd. Vše normální a tradiční je odmítáno jako stereotyp, předsudek, škodlivý zlozvyk, vše nepřirozené a dosavadní poměry narušující a bourající je adorováno, prosazováno a vnucováno.

Jde v podstatě o inovované utopie starých socialistů, obdobné v cílech i přístupech, liší se pouze metodou prosazování. Komunismem zdiskreditovaná revoluce byla zavržena. Liberální demokracie je prosazována a vnucována výlučně evolučně, postupně a potichu prostřednictvím mezinárodních organizací a neziskového sektoru. Matoucí pojmy jako je liberální demokracie umožňují dlouho držet fasádu původního systému a v klidu tunelovat jeho obsah.

Zatímco komunismus vzýval revoluční aktivitu mas, liberální demokracie počítá s pasivitou blahobytné společnosti vyspělých zemích. Právě na ní selhala revoluční rétorika starého komunismu, zatímco moderní pokrokářství v ní vidí základní předpoklad pro prosazení radikálních změn salámovou metodou.

Liberální demokracie vykazuje silně neliberální a protidemokratické tendence, je nepřátelská pluralitě názorů a myšlení ve společnosti, vykazuje ambici zavést monopol pokrokářské ideologie mocenskými prostředky, včetně perzekuce nepohodlných názorů a jejich nositelů a cenzurou. To vše se plíživě děje kolem nás a každý může uvést stovky příkladů.

Liberální demokracie tenduje k totalitě a svůj nárok na monopol opírá o překroucené vědecké poznatky, obdobně jako tomu bylo ve starém komunismu. Přesto však neváhá vnucovat i vysloveně bizarní teorie a názory jako jsou genderové a transgenderové fantasmagorie o pohlaví jako sociálním konstruktu apod.

OSN a EU byly touto ideologií zcela ovládnuty a jsou hlavním nástrojem jejího šíření a vnucování. 

Praha, Obecní dům 26. 6. 2018


Německo: Mýtus a realita
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

42
Stanislava a Kamil Janáčkovi: Na bojišti evropské integrace
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

41
IVK v roce pátém - výběr textů
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku