Apokalyptičtí předvídači všeho špatného, kteří si na tom vybudovali celé své živobytí, už dávno hrozí suchem. U nás i po celém světě. Stalo se právě teď něco kvalitativně nového? Co např. u nás nenastalo v roce 1947? Myslím, že nikoli.

Po staletí se střídala období sušší i vlhčí, a to i v naší krajině. Některé výkyvy bývaly sezónní, některé několikaleté, některé trvaly i po celou generaci.

Které sucho nám hrozí? Nevíme, zda dvouleté, pětileté či stoleté, stejně jako nevíme, proč se současně mluví o oteplování a o suchu, když v minulosti vždy bývalo buď sucho (a chladno) nebo vlhko (a teplo).

Jistě, s vodou (jako se všemi dalšími přírodními zdroji) se musí zacházet hospodárně, ale k tomu nejlépe slouží cena, která je nejspolehlivějším indikátorem vzácnosti. Kdo ceny zdrojů pokřivuje, připravuje se o nejdůležitější ekonomickou informaci. To jsme dělali za komunismu, to děláme teď za Evropské unie. Je to stále stejné.

Stesky na nepřízeň počasí mají vždy jeden hlavní cíl: vylobovat si veřejnou podporu nějakého typu podnikání. Proto vždy, když slyšíme, že je moc zima, moc teplo, moc mrzne, málo mrzne, moc prší, málo prší, moc fouká, málo fouká, moc sněží, málo sněží, očekáváme útok na peníze daňových poplatníků.

Dnešní sucho, které zřetelně cítím na své jihočeské chalupě, znamená méně trávy (a méně jejího sekání), méně vody ve studni, méně hub. Hlavně ale očekávám obrovské posílení moci všech zelených ideologů a pisálků. To je strašně nepříjemné a nebezpečné.

Václav Klaus, odpověď na otázku časopisu Respekt.

Publikováno v časopisu Respekt č. 20/2018.