Další evropská země, tentokrát Itálie, zažila volební zemětřesení. Tradiční proevropské partaje také tam propadly. Lidé mají současného establishmentu dost napříč celou Unií. To, co občanům ordinují jednotlivé vlády pod kuratelou Bruselu, lidé stále více odmítají. Platí to od Británie na západě přes Německo ve středu, Polsko na východě až po Itálii na jihu. Priority kosmopolitní levice, které prorostly celým tradičním evropským politickým spektrem, jsou voličům cizí. Migrace, sexuální menšiny, feminismus atd. jsou umělé pseudoproblémy. Lidé mají jiné zájmy než sny levicových sociálních inženýrů o nové Evropě a novém člověku a nechtějí vnucované „dobro“. Dávno vidí, že EU nevzkvétá, že euro je pohroma (především pro Itálii) a migrace evidentní existenční hrozba. Vidí, že s tím vládnoucí politici nejen že nic nedělají, ale dělat ani nechtějí.

A jaká je reakce těch, co jsou u moci? Strach z voličů, strach z demokracie. Ti, kteří si zvykli zaklínat se lidskými právy a demokracií se dnes snaží nasadit občanům náhubek. Omezit svobodu slova, zakázat otevřenou politickou soutěž, vzdálit moc a rozhodování co nejvíce občanům a přenést je na evropské a jiné nadnárodní struktury. Zkrátka – špatní jsou občané, ale politika, ta kterou odmítají, je správná. Na té se nic měnit nebude, a basta. Pokud jí voliči nechtějí a nechápou, může za to Rusko, Putin, fake news a hackeři na internetu. A tak stále dokola, až do hořkého konce.

Jiří Weigl