03/11/2017
Ostatní
Ladislav Jakl: Proč nás šikanují? Protože mohou. Tak se postarejme, aby nemohli.


Vážené senátorky, senátoři, dámy a pánové.

Děkuji velice pořadatelům tohoto veřejného slyšení už za to, že ho uspořádali, protože nikdy nebude dost o těchto věcech mluvit. Mám pocit, že někdo nechce slyšet. A děkuji i za to, že mám příležitost tady promluvit.

Věc, o které se dnes bavíme (což není samozřejmě žádný protikuřácký zákon, tabák zůstává legální komoditou), je ve skutečnosti krokem, který zavádí sankce na hospody za to, že nabízejí to, co lidi chtějí. A tento problém mě zajímá už - já nevím - pětadvacet let a možná i déle. A proč? Proč mě tak zajímá? Jsem celoživotním nekuřákem, nikdy jsem nekouřil. A tento problém mě zajímá z toho důvodu, že úplně nejzákladnějším principem mého vztahu ke světu a k lidem je to, že si jich cením takových, jací jsou. Nemám dospělé lidi za malé děti, nechci je vychovávat a nechci jim brát právo rozhodovat o svém osudu. A tento nový zákaz je typický příklad, kdy jim někdo to právo bere.

Naše společnost a celá civilizace je založena na předpokladu, že člověk, každý člověk je nositelem právní subjektivity. Že je schopen se právně zavazovat. Takový uzavřený závazek, dobrovolně uzavřený závazek se nazývá smlouvou. A smlouva je základním institutem, základním principem soukromého práva. A nejenom to. Ona není jenom základním principem soukromého práva, ona je základním předpokladem svobody. Způsobilost uzavírat smlouvy svobodně je základní podmínkou svobody. Svobody jednotlivce. Otrok smlouvy neuzavírá.

Všechny diktatury, co na světě kdy byly ve všech podobách, včetně těch dnešních, které tak na první pohled nevypadají, se nikdy nespokojily jenom s tím, že mocensky ovládaly vztah mezi svou mocí a každým jednotlivcem. Že si všechny jednotlivce vodí jako loutky na drátkách. To totiž k potlačení svobody nestačí. K tomu je nutno ještě lidem znemožnit, aby svobodně navazovali vztahy mezi sebou. Aby se dobrovolně zavazovali. Aby spolu uzavírali smlouvy. Smlouvy, které mají právní platnost a které jsou v právním státě pod sankcí i vynutitelné. Smlouvy dobrovolné a smlouvy vzájemně výhodné. Výhodnost nebo nevýhodnost těchto smluv musí posoudit každý, kdo je uzavírá, a nikdo nad něj není svrchovaný k tomu, aby za něj v těchto věcech přemýšlel a tuto svobodu mu bral.

V dnešní době zažíváme útok na lidské svobody. A především tento útok, o kterém dnes mluvíme. Když se podíváte na ořezávání svobody jedno kolečko po druhém, tak zjistíte, že všechny ty útoky mají něco společného. Jsou totiž útokem na svobodu smlouvy jednoho člověka s druhým. Možná se vám zdá silné slovo diktatura. Žijeme přece v demokracii. Ale copak si někdo myslí, že diktatura je s demokracií neslučitelná? Ale vůbec ne. Když zavřeme tuto místnost neprodyšně a necháme hlídat všechny východy, dřív nebo později každý z nás bude mít určitou potřebu. Bude si chtít odskočit. A teď si představte, kdy by o tom, kdo si a kdy smí odskočit, tady všichni hlasovali: bylo by to demokratické? No jistě. Bylo by zrůdné? No jistě.

A to je přesně to, co se teď děje se zákonem, o kterém dnes mluvíme. Dva lidé spolu chtějí uzavřít smlouvu dobrovolně, s vědomím si všech okolností této smlouvy, a tři jiní lidé jim to zakážou. Tři, kterých se to vůbec nijak netýká. Jako se nesmí hlasovat o tom, kdo kdy půjde čůrat, tak se nesmí hlasovat o tom, jestli si dva můžou mezi sebou uzavřít smlouvu. A proto jsou nesmyslné i průzkumy veřejného mínění. Že třeba 60, 70 % je pro zákaz kouření v hospodách. No kdyby 99, no a? Ale co to jedno procento, které se chce mezi sebou dohodnout?

Jeden nabízí nějakou službu a druhý ji dobrovolně přijme. Co je ostatním do toho? Jak si vůbec můžou dovolit o tom rozhodovat? A jak si můžou dovolit dokonce se účastnit takového průzkumu? Mají takovému zaměstnanci nějaké agentury říct, prosím vás, do toho mi nic není. Já si budu rozhodovat o sobě, jestli nějakou službu přijmu, nebo nepřijmu, jestli zvolím nějaký životní způsob, nebo ne, ale mně nepřísluší rozhodovat o jiných svobodných lidech. Ale přesně takhle to u nás dneska vypadá. Rozhoduje se o druhých.

Představme si modelový příklad. Dva dědkové někde na vesnici si otevřou špeluňku. Znám jich takových hodně, i dědků i špeluněk, zas se tak moc od nich neliším. A přijde tam deset jiných dědků dát to svoje nějaký třeba i špatný pivo a u toho si dát svoje cigárko. Tak, jak to dělají celé desítky let. A v tom přichází městská panička na podpatcích s červenou rtěnkou a řekne těm šedesáti- sedmdesáti- osmdesátiletým pánům: „A domů! A zavřít!“ Toto se děje a toto se stalo. Toto se přesně stalo.

Někdo má tu odvahu, tu pýchu něco takového lidem udělat. Stát zakrývá to, že šlape po svobodě smlouvy tím, že přece je normální, když určuje nějaká pravidla. Tak to je ale veliký omyl. To je veliká lež. Stát má jedinou funkci v tomto smyslu – garantovat smlouvy, aby v rámci uzavřené smlouvy jeden nepodvedl druhého. A protože některé smlouvy jsou implicitní, to znamená, že nejsou výslovně napsané, ale vycházejí ze zvykového práva, k tomu slouží některé normy. Například ty, které střeží hygienické pracoviště a zde přítomný hlavní hygienik ČR. Ten slouží pouze k tomu, aby když dojde ke sporu mezi jednou stranou smlouvy a druhou, jestli ta smlouva byla porušena, aby to posoudil. Obecně se má za to, že když přijdu do hospody, tak nedostanu automaticky z jídla průjem. A aby někdo mohl ten spor mezi zákazníkem a provozovatelem rozsoudit, k tomu poslouží normy a předpisy. K ničemu jinému stát oprávněn není. A nesmí být. A my mu k tomu nesmíme dát právo.

Stát nesmí lidi nutit uzavřít smlouvu, kterou si nepřejí mezi sebou uzavřít. A přesto to dělá. Říká se, že zákon, který právě teď začal platit, vychází z práva na nekuřácký prostor, na občerstvení v nekuřáckém prostředí. Opravdu takové právo existuje? A vůbec: může existovat? Pokud totiž ano, pokud stát vyhlásí, že takové právo lidem dává, musel by zřídit svoji vlastní síť hospod. Ve své režii, ze svého rozpočtu a se svými zaměstnanci. A to, pokud možno, i v místech, kde žádná hospoda není. Třeba na vesnici, kde žádná hospoda není. Anebo v lese. Jak budou jinak uplatňovat v lese své právo na nekuřácké občerstvení, když tam žádná hospoda není? To jediné by mohl eventuálně stát udělat.

Ale nesmí nutit nikoho, aby nabízel službu, kterou nabízet nechce. Kterou on sám vyhodnotil, že ho třeba nebaví. Nebo že o ni není zájem. Může snad nutit stát někoho, kdo provozuje trafiku nebo květinářství, aby tam nabízel párky dětem, které chtějí sníst párek v nekuřáckém prostředí? To je blbost, ne? Tak proč to stát chce po putykách, kam lidi si chodí popít pivo a zapálit si? To je přece jiná služba, určená jiným lidem. Tak jako květinářství. Stát totiž nemůže vynutit si nějakou službu, aby byla nabízena. Pokud ji neprovozuje sám a pokud nepovažuje všechny podnikatele (což mám pocit, že považuje) za svoje zaměstnance a všechno soukromé podnikání vlastně za státní. Proto i tento zákon je formou znárodnění.

Takže prý ochrana nekuřáků? Nekuřáka nikdo nenutí uzavírat tuto smlouvu. Nutí někdo prudérního člověka chodit na striptýz? Nutí alergika někdo, aby chodil do skleníků plných pylu? Nutí někdo někoho s poruchou sluchu, aby šel na hlasitou diskotéku? Nebo do středověké putyky, kde obsluha lidem tyká, flákne jim jídlo rovnou na stůl, protože je to tak stylové a někomu se to líbí? Co vlastně bude v takových případech dělat naše hygiena a Česká obchodní inspekce? Co bude dělat v sado-maso nějakém salonu? Bude kontrolovat, jestli bijou hodně, nebo málo? No to teda fakt najednou nevím. Asi že málo. To by bylo správné.

Stát nemůže nutit nikoho, aby nabízel službu, kterou nechce nabízet, a nemůže ale ani nutit nikoho, aby ji přijímal, když ji nevyžaduje. Protože pak by musel stát unést břemeno důkazů, že je lepší, aby ten podnik nebyl vůbec, než aby byl jiný, než stát chce. Stát unese břemeno důkazů, že je lepší, aby to auto zůstalo v garáži, než aby jelo 200 km/h. Takové břemeno stát unese. Ale neunese důkaz, že je lepší, aby tam ta hospoda nebyla radši žádná než taková, která jisté skupině lidí vyhovuje.

Ta hospoda totiž nemá chapadla, nemůže nikoho popadnout na ulici a vtáhnout ho dovnitř. Hospoda, kde se smí kouřit, nemůže z principu nikoho ohrožovat. Podívejte se třeba: ohrožuje někoho existence domu někde ve městě, kde není žádná služba? Není tam prostě nic. Jak se tam chcete domoci svého práva na nekuřácké občerstvení? Budete bouchat na dveře: „Já chci tady dýchat čerstvý vzduch a dát si něco k jídlu?“ To je ale blbost, že jo?

A teď si představte, že za měsíc tam někdo zřídí kuřáckou špeluňku. Ohrozil tím práva někoho, kdo takovou službu odmítá? Předtím tam pro něj nebylo, teď tam pro něj nic není. Nezměnilo se z jeho pohledu vůbec nic, tak proč to státu vadí? Nikomu se nic nevnucuje, vznikla jenom služba pro jiný okruh zákazníků. Nikdo tam nikoho nenutí jít. Někdo si asi myslí, že zřízením nějaké jiné služby vzniká nárok zpupnému, rozmazlenému a zpovykanému člověku rozkopnout dveře a přijít do květinářství: „Já chci párek!“ A do špeluňky přijít říct: „Nekuřte tady, mně to vadí. Já si s sebou chci přivést mimino a být s ním tady do půlnoci.“

V rámci debaty už v prvních dnech po nabytí účinnosti tohoto zákona se začaly zjevovat – známý termín – nezamýšlené, nechtěné, a někdo dokonce říká neočekávatelné důsledky. Jak pro koho. Kdo se o to zajímal, ten přece tyhle důsledky uměl vypočítat dávno předtím. Před pěti lety, před deseti, před patnácti věděl, co nastane. A teď si představte, že do toho někdo zpupně a drze řekne: „A tak to necháme pár let bejt a pak to nějak jako vyhodnotíme...“

Copak je možné takhle dělat pokusy na lidech? Copak je možné zkusit nejdřív na nich, jak co funguje? To je naprostý projev cynismu a neúcty ke svobodě člověka. Já přece musím mít úplné mrazení v ruce, když hlasuji o něčem, co vpadne do životů milionů lidí. A kdo ze zákonodárců ho nemá, tak by neměl být zákonodárcem. To mrazení v ruce při pomyšlení, jaké to bude mít dopady, o kterých třeba teď nevím. Promyslel jsem to dvakrát, třikrát, stokrát? A nebo jsem nadšený budovatel dobra? Jo, to protlačíme a všichni ostatní se pak s tím budou muset smířit. A já je podle toho naučím žít. Takhle uvažují.

To je přece drzé a nezodpovědné. A, víte, proč to takovíto zákonodárci dělají? Proč experimentují na životním způsobu, na životních zvycích? Nikdo nevypočítá dopady do milionů osudů, že lidi dělají něco jiného, než v tu chvíli by mohli a než by chtěli. Jak to pootočí různé zvyky, jak to pootočí vztahy. Nikdo nemůže vědět, jaké nové skutečnosti z toho vyplynou. A jaké dopady, o kterých předem nikdo nic netušil. To si někdo bere na triko? Bere.

A víte proč? Víte, proč to dělají? Protože můžou. Tak se postarejme, aby už nemohli.

Doslovný přepis vystoupení Ladislava Jakla v Senátu Parlamentu České republiky v rámci veřejného slyšení o petici proti zákonu, který postihuje restaurace, kde majitel nezakáže kouření, 17. října 2017.


39
Marie Terezie - 300 let od narození
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

38
Česko-německá deklarace - dvacet let poté
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

37
Kamil a Stanislava Janáčkovi: Ekonomický úpadek Evropy
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku